Hoptropové jsou zpátky z Mistrovství Evropy ve flyballu, které se letos konalo v maďarském koňském areálu Kincsem Lovaspark. A po několika letech se zase vrátili s medailí 
!
Jak se to stalo?
Podařilo se to družstvu Hop Trop Hurricane, které nejprve v pátek závodilo v 7. divizi a zaběhlo si ve druhém rozběhu nejlepší čas 18,18 s. To bylo jen kousek za jejich vstupním časem, takže v podstatě odpovídající, jen jsme čekali, že nej čas zaběhne spíš ta nejsehranější sestava, která bohužel tentokrát nedokončila čistě ani jeden běh.
Pro druhou část turnaje to Hurikány zařadilo do 9. divize, která vypadala poměrně hratelně, až na to, že byla osmičlenná a že se běžela už v sobotu odpoledne, kdy bylo úmorné vedro. Věkový průměr čtyřnohých členů družstva 9,5 roku (čtyři desetiletí psi a dva osmiletí) dával tušit, že to nebude úplně jednoduché. Ale před prvním rozběhem si to spíš zkomplikovali dvounozí členové HT, když špatně naplánovali přípravu jednotlivých psů a během striktně vymezených dvou minut prostě nestihli to, co bylo potřeba. První dva běhy proti Lavině Beta kvůli tomu prohráli, pak se však srovnali a obrazně řečeno vstali z mrtvých, když otočili rozběh na konečných 3:2 ve svůj prospěch. Dokonce se dostali i lehce pod 18 sekund, čas 17,98 s se stal jejich nejlepším na turnaji. Dlužno ale dodat, že to byl soupeřův pes-snižovač, který nevydržel to extrémní teplo a musel být stažen z běhání… ještě že je v pořádku!
I proti druhému soupeři, německým Flyball Youngsters, si Huri pěkně mákli, a opět nakonec zvítězili 3:2. To už byl úspěch jako hrom, protože tyhle dvě výhry znamenaly, že Huri budou nejhůř třetí!!! Radost to byla opravdová a nefalšovaná!!! V dalším rozběhu, kdy už se šlo o postup do finále, se ale dařit přestalo, a Huri podlehli pozdějšímu vítězi divize, maďarským Hellodogs New Generation v poměru 1:3, stejně jako později v opravách družstvu Alea Noční můra. Nicméně pódium je letos neminulo a huri psíci jen potvrdili, že flyball není tak likvidační sport, jak se o něm říká, když se dá na slušné úrovni běhat od mládí až do pokročilého věku psího i lidského. Vždyť nejstaršímu huri psovodovi bylo letos neuvěřitelných 80 let!!!
Druhým naším želízkem v ohni byli Hop Trop Prague, kteří se letos zase vrátili na šestnáctkové časy, a i když je zatím neběhají nijak pravidelně a mají stále rezervy na střídačkách, v tomto směru jsme jim věřili a vyslali je do turnaje se vstupákem 17,00 s. Na rozdíl od Huri měli ve svém středu hned tři nováčky, kteří začali závodit až letos na jaře, takže stát se mohlo vlastně cokoliv… a stalo se. Nejrychlejší sestavě se totálně nedařilo, ani v pátečním Speed Trialu, ani v nedělním Double Elimination. Borderce Fayince se bohužel občas vrátí vzpomínka na nedávnou srážku s jiným psem v branách EJS, a tak se jim raději obloukem vyhne (byť ta srážka byla především se soupeřovým psem). K tomu stačí pár lidských chyb způsobených nervozitou, a už to jede…
Prágovskou čest tak musela zachránit sestava považovaná původně za „šetřící“… pravda, čisté časy na úrovni 16,5 s a nejrychlejší „špinavý“ čas 17,02 s tomu úplně nenasvědčovaly a z této sestavy se nakonec stala v podstatě sestava klíčová.
Pro nedělní DE byli Prágové zařazeni do osmičlenné 5. divize, a to jako jediné družstvo se sedmnáctkovým časem 
. Všechna ostatní družstva vypadala být už podle rozpisu rychlejší, a vesměs i byla. Jenomže ono by někdy prostě stačilo nevyfaulovat se vlastními chybami, jako se to Prágům povedlo hned v prvním rozběhu, který s družstvem Triggers Kabummmm projeli hladce 0:3. A tak hned byli v opravách 
. O to větší radost bylo následné vítězství nad německými DragonFire v poměru 3:0!!! Žijeme, jdeme dál, a konečně jsme zaběhli i tu „šestnáctku“ = 16,94 s!!!
Dalším soupeřem jsou belgičtí Jolly Jumpers… ano, TI Jolly Jumpers, kteří mnoho let vládli evropskému flyballu, kteří zaběhli X evropských rekordů, ke kterým jsme před dvaceti lety, kdy jsme začínali, a ještě i mnoho let poté, vzhlíželi jako k flyballovým bohům. Pravda, doba se změnila a ti nejlepší už jsou jinde, stejně jako Žolíci… a ti jsou teď už k poražení!!! Vítězíme neuvěřitelně hladce v poměru 3:0 a nechce se nám tomu ani věřit. Míla dokonce pláče, ne kvůli tomu, že Prágové teď už skončí nejhůř čtvrtí, ale kvůli tomu, nad kým právě se svým družstvem zvítězila. Vždyť to byli TI VELCÍ Jolly Jumpers!!!
Následující rozběh proti maďarským Akela All In, pozdějším vítězům divize, už ale bohužel znamená konečnou. Maďaři běhají o půl sekundy lepší časy a Prágové tak musí riskovat… a risk není vždycky zisk, takže odcházíme s porážkou 0:3. No, co se dá dělat – „bedna“ to sice není, ale kdyby nám někdo předchozí večer řekl, že dopadneme takhle, určitě bychom mu to nevěřili. Se třemi zelenáči v sestavě, když nakonec všichni tři běhali v základu, doplněni jednou desetiletou veteránkou, je to veliký úspěch.
Pak už konečně máme čas pořádně fandit těm českým družstvům, která ještě zůstala ve hře o medaile, a také užít si finále divizí 1-8. Večer se fotíme, před vyhlášením i po něm, a na místě zůstáváme až do pondělka, protože to bylo krásné a nebylo toho dost 
(a taky proto, že někteří z nás jsou staří a unavení ). Příští rok na podzim nás čeká Belgie a je dost dobře možné, že s námi část starších psíků už nepojede a že toto bylo jejich poslední mistrovství, ale těžko nyní předjímat. Každopádně ti, kdo končí, zakončili svou závodní kariéru opravdu na úrovni.
Děkujeme pořadatelům, kteří si nepochybně pěkně mákli, aby tuto akci zvládli. Děkujeme všem, kdo nám na ME fandili, a gratulujeme těm českým družstvům, která to dotáhla na bednu či dokonce i k vítězství v divizi. Je krásné, že to Čechům tak běhá a že dokážou stále udržet tu vzájemně-si-fandící tradici . Některé země (nebudeme jmenovat ) se to nenaučily dodnes.