Budějická tlapka + další národní rekord
13.-14.10.2012 se konal poslední letošní flyballový turnaj Budějická tlapka. Hop Trop PRAGUE zaběhli nový český rekord 17,07 s!
Počasí bylo ideální a psům zjevně svědčilo. Mnoho z našich psů běhalo po celé dva dny úžasně. V sobotu skončila všechna naše družstva ve svých divizích na medailových pozicích – Nimbusové 1. místo, Hurikáni 2. místo, Panteři 2. místo a Prágové 3. místo. V neděli se zadařilo zejména Prágům a Nimbusům, kteří své divize vyhráli. Hurikáni a Panteři skončili na sedmém místě.
Se závodní sezónou jsme se tedy pro letošek rozloučili, ještě netrpělivě vyčkáváme na poslední letošní úspěchy, a to jsou výsledky celoročního Purina Pro Plan Cupu 2012.
Hoptropové na mistrovství ČR 2012
Jelikož jsme se letos neúčastnili mistrovství Evropy ve flyballu, bylo (nejen) pro naše družstva mistrovství ČR tou nejdůležitější akcí.
HT PRAGUE zaběhli na 9. mistrovství ČR nový český rekord 17,12 s!
HT PRAGUE
Před turnajem bohužel došlo ke zranění Sáry (flyball je v tom nevinně, Sára se věnuje jako valná část hoptropáků i jinému sportu, ve kterém se skáče přes překážky:-) ), což byla pro Prágy, kteří mohli bojovat o příčky nejvyšší, docela rána. Proto byla na její místo narychlo povolána Ozzie z Hurikánů – rychlostně rovnocenná náhrada. Drobný problém byl v tom, že družstvo mělo jen jeden trénink na seběhání nové sestavy, a Ozzie i Abbu do té doby vždy jen startovali. Stálo před námi tedy rozhodnutí, koho dát na druhou pozici. Volba padla na Abbušáka, a ten to zvládnul skvěle hned na prvním tréninku – i když byl ze začátku hodně překvapený, že na té dráze už před ním někdo je, a jak tam prý má běžet :-D. Rovněž Týna se až neuvěřitelně rychle srovnala se změnou pozice a její střídačky na mistrovství byly (zejména s ohledem na ten jeden jediný společný trénink) prostě úžasné! 9x OK nedá mnohdy ani psovod, který má střídačky dobře natrénované.
V dopoledním Speed Trialu Prágové hned třikrát překonali svůj rekord – nejdřív zaběhli 17,30 s, pak 17,25 s a nakonec 17,12 s. To poslední zlepšení (samozřejmě v rozběhu proti Lavině 😉 ) znamenalo zároveň i nový národní rekord. Odpoledne se bohužel vloudilo pár delších střídaček (i když zas tak moc dlouhé nebyly!), někteří pejsci trošku zpomalili a soupeři se naopak rozběhali – a rázem bylo po nadějích na vítězství… Škoda, i když 3. místo není s ohledem na kvalitu soupeřů rozhodně žádná ostuda.
Sáře přejeme brzké uzdravení a děkujeme, že nám paničku na to mistrovství půjčila 🙂
HT HURRICANE
Protože Hurikáni přišli o Ozzi, svého nejrychlejšího psa (která zaskakovala v Prágách – viz výše), byl stav velkých psů v družstvu doplněn o bývalého člena Huri border koliáka Deena s Milanem, letos již z HT PANTHERS. Huri jako družstvo ostudu rozhodně neudělali, ba dokonce získali skalp budoucího vicemistra, The Rebels I. Pravda, bylo to poněkud svérázným způsobem… zde je popis celé situace z pozice pouštěče kříženky Sáry, jednoho z klíčových Huri psů:
Do rozběhu proti Rebelům jsme úmyslně nastoupili ve slabší sestavě. Rebelové se letos hodně vylepšili a je jasné, že rychlostně na ně prostě nemáme, takže necháme odpočinout některé naše opory pro další boje. Jdeme tedy v sestavě Deen-Sára-Tony-Casim.
První běh byl přerušen – Rebelům se na prvních dvou skočkách vybourala poslední bordera a byla trochu otřesená, takže ji raději vystřídali. Startuje se nový běh, a my kupodivu vyhráváme, protože Rebelové chybují. Druhý běh už je podle očekávání v režii Rebelů. Připravujeme se ke třetímu běhu, stav je zatím překvapivě 1:1. Stavím Sáru na 13 metrů a čekám. Přede mnou se chystá Milan s Deenem, vedle mne vpravo stojí připravená Zuzka, Sárinčina psovodka, ještě vpravo za ní je Honza S. s Casimem v náručí – ale to si spíš domýšlím, protože ho nevidím. Zato vidím, že hlavní rozhodčí, který je otočen k oběma družstvům čelem a čeká na znamení, že jsou družstva připravena, už svěsil levou ruku, čili od nás už dostal signál, že jsme připraveni. Přijde mi to zvláštní, protože jindy se Honza ptá jmenovitě každého z nás, jestli jsme ready, a tentokrát se mě nezeptal… ale asi viděl, že připravena jsem.
Milan se otáčí k Honzovi a pronáší podivnou větu: „Ivanka tady ještě není“. Na tom by jindy nebylo nic divného – Ivanka s Tondou obvykle dobíhá až dozadu a zpět na další běh se vrací, až když Tondu přesvědčí, aby jí vydal oblíbeného peška. Divné na tom ale je to, že už máme odmávnuto, že jsme připraveni :-O! Bez Ivanky???
Honza odpovídá Milanovi další podivnou větu: „Já vím!“ To už mi vůbec nedává smysl… tak proč tedy mával? Než stačím domyslet, ozve se hvizd hlavního rozhodčího, a je odstartováno! A zatímco Rebelové na červené dráze běží, my stojíme a koukáme…
„Běžíme! Musíme běžet!“ volám na Milana, pamětliva poučky, že pokud družstvo neběží a nechá z nějakého důvodu běžet pouze soupeře, je to nefér jednání a může být za nesportovní chování vyloučeno z turnaje.
Milan pouští Deena. Excelentní start 2,64 s!!! 😀 To si Milan určitě vylepší všechny statistiky :-D. Jak už vidím, že je to celé v pytli, pouštím Sáru tak nějak bez obav z chyby, a poprvé a naposledy mám při střídání na Deena OK. Ivanka stihla s Tondou doběhnout na dráhu, ale střídačku neuhlídala – předčasná. Zato Honzův Casim má OK 😀 .
Běh je u konce, a Huri pochopitelně prohrávají. Honza vysvětluje hlavnímu rozhodčímu, že na něj přece nemával, že bychom byli připraveni… teda vlastně mával, ale nebylo to na něj, ale na Šárku, která ukazovala na tabuli (naší nové vychytávce) střídačky dosažené v předchozím běhu. Takže vlastně mával, bohužel směrem k rozhodčímu, a rozhodčí to oprávněně pochopil jako signál, že jsme ready.
Celý rozběh po zásluze prohráváme v poměru 1:3. Huri odchází uklidit psy, a mě si volá hlavní rozhodčí k poradě. Ukazuje se, že si Rebelové po vystřídání psa jaksi zapomněli změnit výšku překážek a všechny zbylé běhy odběhali na nesprávné výšce :-O. Pravidla jsou neúprosná – družstvo je povinno nastavit si odpovídající výšku překážek a pokud tak neučiní, ztrácí všechny běhy odběhané na nesprávné výšce překážek. Hurikáni tak přichází k vítězství jako slepý k houslím, a Rebelové jdou do oprav. Jenže oni letos mají na to, aby se z nich bez problémů vyhrabali. (Evik: velmi jsem si oddechla že tento rozběh neposuzoval na rebelské dráze nikdo z hoptopáků, protože ačkoli rozhodčí nemá povinnost upozornit na nesprávnou výšku překážek, bylo by jistě nemilé, kdyby to nebylo sděleno zrovna od nás).
Konec reportáže očitého svědka :-).
Souhrnně – je obrovský úspěch, že se obě naše družstva umístila v první půlce výsledkové listiny – zejména u HT HURRICANE s tím asi málokdo počítal. Turnaj byl náročný na fyzičku psů i páníčků, nicméně myslíme, že si jej všichni užili.
Sepsaly Míla + Eva
PS: na hlášky byl tento turnaj vcelku strohý…těžko říci, zda je to tím, že se v jednom dni běhá opravdu hodně a i psovodi šetří síly nebo tím, že při jednodenním turnaji nejsou přítomni „sklenění“ pomocníci, kteří většinou nastupují při večerním družení a vzniku hlášek napomáhají :-).
Tak či tak, jedna hláška by tu byla… Šárku v hoptropím stanu překvapilo, že si Markéta Korintů jen tak sedí, aniž by měla v dohledu své děti…. zeptala se tedy logicky, kde děti má…. načež Markéta s ledovým klidem odvětila: V kufru. A zde opět asi zapracovalo nutné šetření sil, tudíž nikdo nepožadoval vysvětlení, ba dokonce ani nikdo neběžel rozbíjet okna kufru, jen všichni vykulili oči a laxně doufali, že je tam s nimi přítomen otec Korint :-)… tedy ne jako, že bychom doufali, že ho tam Madla zavřela k nim 🙂
O Kaplický poklad, Kaplice, 25.8.2012 od Míši a Markéty
Vyrazily jsme z Prahy za slunečného počasí. Docela jsme se zapotily, protože Míše nejde klimoška, s klidem prohlásila, že jí opraví asi během října. To mě vážně uklidnilo. Během cesty jsme při konzumaci svačinky od Meka přicházely na to, co jsme zapomněly doma. Jenom podotýkám, že v tu dobu už začalo pršet. V Budějovickém Sparu jsme dokoupily vše chybějící a to včetně bot (ano i to se může stát, jedouc na závody zapomenout boty na běhání doma, no bóže, jasně, že první co jsem zaručeně neměla, byly holinky, při pohledu z okna to bylo dost aktuální) samozřejmě jsme do košíčků přidali nějaké to tekuté osvěženíčko. Pokračovaly jsme přes několik dešťových průtrží do Kaplice. Ženy určitě mají orientační smysl (tak to rozhodně), ale… vyprávět si veselé historky s kamarádkou vás pak stojí jezdit dvakrát kolem Penny a hledat správnou cestu, nakonec jsme jí našly a dorazily na místo určení. A co myslíte. Jen tak mimochodem, Zbyněk se mě ptal na nějakou zácpu…nevím nic, prokecaly jsme všechno. Vystupujeme a chčije a chčije, tak rychle stany a věci a také máme hroznou žízeň, Daneček s rodinkou již byl na místě, postupně dorazili Světýlko s Radkou a Pavel.
Světýlko kontroloval vybalování a při pohledu na cinkot prohlásil: “ …kdybych to řekl doma, tak mě Chalupníčková nepustí.“ , já myslím že pustí a moc ráda. Petra dobře ví, jak jsme s Markétou neškodné.(?) Někteří si dali dobrou večeři (můžu s klidem říci poslední dobré jídlo…tady to organizátoři podcenili, byla to hrůza) a …protože déšť se uklidnil a začala místní diskotéka,odebrali jsme se ochutnávat naše zásoby ke stanům. Teď si dovolím jen opsat (snažili jsme se zaznamenávat na různě kvalitní papírky) několik hlubokých myšlenek z večera-
– zapisovala MK..pokud vám nedávají souvislosti nedivte se .
– Myšlenky letí jako tažní ptáci..lupínky nám zvlhly.
– Diskotéka hraje jako ďas.
– Radka nemá hoptropí tričko.
– Pivo hnusný, studený a přesycený.
– Jeden starší člen družstva s nemocnými klouby šel spát do penzionu.
– Nákup vod a vína se nám povedl.
– Písně jako ďas. (včetně Máji s Kájou)
– Nevím které víno je lepší .růžové?…portské? – dodavatel Lucka mimochodem
– výborné…Rulandské šedé?….fakt nevím, stejně vypijem všechno.
Chtěla bych jenom poznamenat, že byla tma a je možné, že něco z toho je recept na bábovku.
Asi jsme pak šli spát. Zápisky pokračují až ráno. A po ránu zase chčije a chčije. V noci taky chcalo. Kafe dobré, párky hnusné. Kapitán také staršího data narození zapomněl rozpis od Míly jak máme běhat , takže improvizace. Když jsme se přepočítali, pořád nám chyběl někdo na hlášení střídaček a někdo na balonky, naopak přebejvalo jedno děcko…no, nakonec jsme si dost rozumě poradili, balonky jsme si sesbírali sami, střídačky nám hlásila Miluška z Laviny a děcko se pohlídalo docela dobře samo. Válečná porada pod colemanem jak na ně.
Lucka: “ nepotřebuje čůrat?“ Daneček: “ teď jsem se byl z toho píva posr..“
Lucka: „se ptám na psa“ . Tady je vidět, jaká vládla soustředěnost na budoucí výkony.
Po ranní nevolnosti způsobený párkem, to bych jako zdůraznila, že to bylo párkama, jsme běhali jako draci a vyběhali v dopoledním RR v 1.divizi 1.MÍSTO. Což bylo nečekaně příjemné, ale ostatní družstva se seběhávali a znáte Sabinu na odpoledne nasadí rychlonožky a jsme víte kde. No i odpoledne jsme zvládli se ctí, modelka se projevila jako opravdová modelína a raději byla odstavena a zastoupena Baruškou – nevím kde se to v té babce bere, asi jí to baví. Lexík si odběhal všecky starty a některé byly opravdu velmi povedené, Jim zastupoval hárající Essinku také výborně…dík, raději bych tedy napsala, že Jim zastoupil Essinku, která zrovna hárá…vyzní to poněkud reálněji..nebo ne???….a naši malí se krásně vystřídali, tedy odpoledne se Qiuck rozhodl, že nejlepší na krytí je 3 roky vykastrovaná Baruška a jal se jí objíždět. Sabina nám našeho oblíbeného Jupíčka už odpoledne neukázala, tak jsme se museli drápat z dolního pavouka a vydrápali jsme se až na konečné 2.místo. Lavina Beta fikaně nasadila psy, kteří budou běhat v neděli na MČR za Lavinu Alfa, svými časy tak vlastně vytvořili divizi nula. Roztomilá byla i Radka, která chtěla od tří psů, aby jí udělali pořádnej náskok, když jí Míša oznámila, že má střídačku 0,7, tak jsem se rozesmála…Radka ovšem taky …no a bylo vymalováno.
Všem zúčastněným na místě i fandícím ze zálohy děkujeme a NIMBUSY NIMBUSY NEBERTE SI DO PUSY.
P.S. příště se ti Míšo nebudu smát, že si pleteš věže zámku Hluboká s Temelínem, protože můj minaret na návsi, nějakým zázrakem proměněný v tovární komín taky nebyl špatnej 🙂
Míša + Markéta Jimová
O Kaplický poklad, Kaplice, 25.8.2012 od Míly
Částečně SMSková reportáž… až na to, že jsem si den před napsáním této reportáže všechny ty SMSky vtipně vymazala, tak to budu tak nějak vylovit z paměti aspoň v přibližném znění.
S nápadem vyrazit na první ročník flyballového miniturnaje (pouze pro 10 družstev) pořádaného v jihočeské Kaplici přišla koncem května kapitánka Nimbusů Míša. Že se toto hoptropí družstvo letos nekvalifikuje na mistrovství ČR ve flyballu, to bylo celkem jasné už od jara, a tak se kaplický turnaj konaný pouhý týden před MČR nabízel jako dobrá alternativa.
O účasti nějakou chvíli uvažovali i Panteři, ale jelikož byli za nás na turnaj přihlášeni až po Nimbusech, byli bráni jako druhé družstvo, a tudíž to dlouhou dobu vypadalo, že se do nízkokapacitního turnaje nevejdou. Nakonec, když už s účastí vůbec nepočítali, se pořadatel ozval, že pro ně má místo – ale to už měli někteří členové družstva zařízené jiné akce, takže jsme se rozhodli nelámat to přes koleno.
Rozdělení devíti přihlášených družstev do dvou divizí v konečném efektu vypadalo docela humorně, neboť Nimbusové se (asi poprvé za celou dobu své existence) dostali do 1. divize! :-O Po ohledání jmen soupeřů (Alea-tým naděje, Lavina Beta, Nextra) to vypadalo ještě o něco humorněji… pouze Nextra je pro nás běhatelný soupeř, se kterým se na turnajích setkáváme ve stejné divizi a který je výkonnostně zhruba na úrovni Nimbusů. Zbylá dvě družstva patří prostě jinam, a závodit proti nim může být buď totální beznaděj, anebo docela slušná výzva. To se ještě uvidí podle situace 🙂
S účastí jsem původně počítala i já s Essinkou, a moc jsem se těšila. Poté, co jsem jí počátkem dubna přejela doma pačičku kolečkovou židlí a tím jsem nám oběma přivodila zdravotní polízanici na několik měsíců, se totiž konečně zdálo, že Esska bude moci do plné zátěže. Jenže panička míní, a chrtíček mění… Essie se jedenáct dní před turnajem rozhárala (o měsíc dříve, než jsem od ní čekala), a bylo po radosti L. Nejen že jsme nemohly závodit, ale ani jsme s Nimbusy nemohly jet, protože hlídání jsem na Essie tentokrát neměla, a táhnout s sebou hárající fenu „v nejlepším“ znamenalo předem zlikvidovat některé vyhlášené milovníky z našeho družstva. A to jsem ještě nevěděla, že se mi o týden později rozhárá i Fleur – ale u té to bylo téměř podle plánu.
Místo do Kaplice jsem tedy v pátek večer zamířila na chalupu, a Nimbusové byli vysláni na turnaj sami. Jejich složení bylo pozoruhodné, hlavně pokud šlo o lidskou část – drobátko se jí totiž nedostávalo psovodů, a tak byla „ze zálohy“ povolána Lucka Bakrlíková, která kdysi závodila v HT Dreams, aby pouštěla Bařku. Ke stálým oporám, tedy k Lexíkovi s Dankem, Quickovi s Pavlem, Cathy s Míšou a Cherry s Radkou jsme doplnili ještě Jima s Markétou. Ta měla jet původně jen jako nabíječka, ale když Nimbusům chyběla Essie, a když Panteři, kde Jim normálně běhá, na turnaj nejeli, byla tato dvojice náhradou více než vhodnou. Jen otázka nabíječe tím byla trochu otevřená… naštěstí měli s touto činností zkušenost hned čtyři zúčastnění psovodi (Dan, Míša, Lucka a Markéta), takže heslo znělo: „kdo neběhá, nabíjí.“
Nimbusové odjížděli s povelem, aby průběžně referovali, jak jim to jde, a tento příkaz splnila kapitánka Míša naprosto nad očekávání. První hlášení ve formě SMS mi dorazilo již po deváté hodině večerní:
„Hlásím, že všichni Nimbusové jsou na místě, a chčije a chčije.“
Nad tím jsem si mohla jen povzdechnout – zatímco u nás na chalupě (Českodubsko) panuje už nějakou dobu Sahara a hodila by se každá kapička vody, v Kaplici, kde by potřebovali, aby nepršelo, mají nadělení. Odeslala jsem smskovou instrukci k přeposlání dešťových mraků na sever a Nimbusům přála, aby jim nepršelo v sobotu, až se bude závodit.
První sobotní SMSka od Míši obsahovala informaci, že si doma zapomněla rozpis sestav pro jednotlivé rozběhy, na kterých jsme se během týdne domluvily. Pamatovala si jen tolik, že do posledního dopoledního rozběhu jdou v nejsilnější sestavě, tedy Lexík-Bára-Jim-Quick. Jelikož jsem i já měla sestavy doma (kdeže by mě napadlo brát je s sebou, když nejedu do Kaplice a Míša je přece ode mne má ;-), doplnila jsem tento údaj v tom smyslu, že v prvních dvou rozbězích běží coby snižovač Cherry. Že si Míša poradí se zbytkem, o tom jsem nepochybovala. Vzájemně jsme si poplakaly na téma stáří a skleróza 🙂
Po další SMSce jsem trochu vytřeštila oči.
„Dali jsme Lavinu 3:1 a Aleu 4:0. Podcenili nás a nasadili slabší sestavy.“
No pěkně to v té 1. divizi rozběhli… Klepu do SMSky náš zánovní slogan „Nimbusy, Nimbusy neberte si do pusy,“ a doufám, že jim to stejně dobře půjde i dál.
Další SMSka je taková pesimisticko-optimistická: „Blbá zpráva – vyhráli jsme RR, nejlepší čas 20,18 s, a v prvním kole DE jdeme proti Alee.“
Píšu povzbuzující SMS, že vyhrát RR v 1. divizi se hned tak někomu nepovede J a že to určitě zvládnou i dál. Odpověď je ze života: „No znáš Sabinu – najednou odněkud vytáhne nějakou rychlonožku…“
Jo, to dobře znám, na to už jsme několikrát dojeli. A jestli je Aleáci podcenili v RR, tak už to určitě v DE nezopakují.
Že je Alea tentokrát opravdu nad nimbusí síly, se dozvídám z další zprávy. Povzbuzuju dál.
Pak je dlouho ticho… nebo mi to aspoň připadá, že to trvá hrozně dlouho, než přiletí další zpráva.
„Po velkých peripetiích jsme se z oprav dostali do finále, běžíme proti Lavině. A na ty opravdu nemáme.“
No úúúžasný!!! Takže budou nejhůř druzí… kdo by si to před turnajem pomyslel? Naděje samozřejmě umírá poslední a stát se může ledacos, zvlášť ve flyballu… to by tedy byla fakt psina, kdyby Nimbusové (stabilně běhající na českých turnajích v poslední divizi), ten turnaj vyhráli!
Následující zpráva však Míšin původní odhad potvrzuje: „Tak jsme druzí.“
I tak si myslím, že je to super výsledek, a odepisuju „Jste skvělí-gratuluju!“
Při pohledu na spící háravku Essinku je mi na jednu stranu strašně líto, že nejsem s Nimbusy v Kaplici a neprožívám s nimi všechna ta dramata, která ke správnému flyballovému turnaji patří. Na druhou stranu si říkám – dařilo by se jim takhle s Essie a bez Jima? On je rozběhaný, ona ne… kdo ví, jak by to celé dopadlo. Takže je nakonec asi dobře, že se Esska rozhodla hárat už teď.
V pondělí se ještě ze zvědavosti poptávám u našeho pana Světýlka, zkušeného flyballového harcovníka, který už absolvoval mnoho turnajů po celé Evropě a kterého jsme Nextrákům „pronajali“ spolu s EJS, jak to viděl on. Cituji z jeho e-mailové odpovědi:
“Jo, příjemný turnaj, vše připraveno a vše klapalo. Tedy kromě našeho stříbrného notebooku, který se stále restartoval, a kantýny, kterou se podařilo již v pátek vyžrat tak, že v sobotu dostal Jarda k obědu hrst tatranek.”
Takže šikovní pořadatelé, na to, že dělali svůj první turnaj. Snad do toho za rok půjdou zase… a myslím, že kdyby to záměrně drželi jako turnaj pro družstva, která se nekvalifikovala na mistrovství ČR, tak mají účast Nimbusů a dost možná i Panterů jistou 🙂 .
Míla V.
Dvě zlaté z Mistrovství BCCCZ ve flyballu
Ve dnech 11.-12.8.2012 se konal další flyballový turnaj, tentokrát se nejednalo o pohárový turnaj, nicméně to byl poslední turnaj, který mohl ovlivnit kvalifikaci na Mistrovství ČR.
Odvezli jsme si z něj zlaté medaile hned ze dvou divizí. Hop Trop PRAGUE zvítězili v 1. divizi a Hop Trop PANTHERS ve 4. divizi!
Hop Trop HURRICANE tentokrát obsadili 5. místo ve 2. divizi. NIMBUS Hop Trop se tohoto turnaje neúčastnili.
Sečteno, potvrzeno….na Mistrovství ČR se kvalifikovala dvě naše družstva….HT PRAGUE a HT HURRICANE.
Happy míček, Krupka, 30.6.-1.7.2012
O víkendu (již tedy minulém 🙂 ) proběhl další flyballový turnaj, tentokrát v režii Flyball klubu Lavina…díky za něj.
Teď sem dám jednu flyballovou fotku abych se tím pokusila napravit zbytek článku:-)))
Pátek – co se dělo v pátek, zůstává slušným lidem, kteří najíždějí až v sobotu (jako já) utajeno, nikdo z pátečního osazenstva se o tom příliš nerozšiřuje….já snad jednou budu muset jet na turnaj v pátek, abych si to tam zkontrolovala 😎 .
Já, jako jeden z těch, kteří tam v pátek byli, musím říct, že se nic zvláštního nedělo, abych Tě jako uklidnila… A jestli se něco dělo, tak si to nepamatuju… Vím jen, že jsme tam měli vodnici a hodně alkoholu, ale jediná flaška, která mi v hlavě utkvěla, byla nějaká hrušková pálenka, která chutnala, jako džusík a móóóc nám všem chutnala…
Sobota – přivítal nás déšť a vzduch jak v prádelně, zbytek dne už nás provázelo slunko a stále prádelna. Já Ti nevím, jestli prádelna není trošku slabé slovo, protože ta sobota byla naprosto vražedná! Na slunci muselo být snad sto stupňů… Psíci ocenili bazénky a páníčci úžasnou „rosící“ sprchu 🙂 . Hmm, sprcha byla fakt skvělá, myslím, že jsem tam za ten den byla asi 99x. Jen, co jsem během 5 minut oschla, jsem tam letěla zase… V tom vedru to byla také naše jediná záchrana – nebýt té sprchy, tak bychom se se vší pravděpodobností usmažili a bylo by. A ohledně bazénků – ty neocenili jenom psíci, ale my také, protože jsme si tam cachtali nohy a taky jsme si tam založili chlaďák na alkohol (jen škoda, že nakonec zas až tak moc nechladil 🙁 ). Z našich družstev se dařilo zejména HT PRAGUE, kteří s nejlepším časem dne skončili na 1. místě a NIMBUS HT, kteří skončili ve své divizi také na 1. místě. Rekordy v tom vedru nečekal nikdo, nicméně i přesto běhali všichni krásně. Doběhalo se brzy a tak už se jen muselo přečkat největší vedro do večerního veselí – a to bylo zase řádné. Sranda byla (nejvíc asi sranda ze mě, ale já si tu autoritu jednou získám), nápoje různých druhů a zejména ochutnávky lahodných moků od družstev, která se u nás stavovala v rámci družby 🙂 . Jako, že byla sranda z Tebe, tak o tom žádná, ale myslím, že je tam víc takových, ze kterých si pořád někdo dělá srandičky… A jinak jsem sem chtěla dát Tvoji fotku v mikině, kterou jsi překvapivě smazala, já věděla, že to uděláš 🙁 …..koho jste potkali, co vám to nalhali, já že bych něco zcenzurovala 🙂 ….však já s tím nemám problém a tady je (samozřejmě Týno za to dole umístím tvou fotku)….
Noc – kapitola sama pro sebe. Při prvním větším větru byly stany řádně ukotveny, po čemž se vítr utišil a začalo pršet. Byla jsem tak ráda že už nefouká, že mě neodradilo ani to, když na mě začalo v mém stařičkém stanu pršet, řekla jsem si, že je stejně vedro a šla jsem spát. Další probuzení proběhlo od Dragonů neboť jeden hoptropí pes v bouřce zbloudil 🙂 …..no, opět jsem nasadila špunty do uší a snažila se nevnímat hromy a blesky jinak, než že jsem myslela na psy, kteří se bouřky bojí a jakpak na tom druhý den asi budou. Spánek netrval dlouho a začal opět vítr, tentokrát ještě většího kalibru, spánek nepřipadal v úvahu, neboť jsem si musela přidržovat stěnu stanu, který si chtěl lehnout ke mně 🙂 . Nicméně můj stan to zvládnul…o to větší bylo mé překvapení že hoptropí stany ne – ty se polámaly vcelku slušně a nastalo tedy buzení hoptropáků. S těmi, kteří šli probudit, jsme stany rozložili a skončili s vědomím, že z těch dvou v neděli snad aspoň jeden dohromady složíme. Je zbytečné dodávat, že v momentě, kdy jsme stany rozebrali, vítr ustal. Ještě jsme naházeli věci na jednu hromadu a posbírali rozlítané odpadky. A už hurá na kutě, tentokrát konečně až do rána. Já jsem byla například jedna z těch, kteří všechno zaspali. Ale myslím, že o větru jsem věděla, protože se mi zdálo, že létám a byla jsem přesvědčená, že se zítra rozhodně musím probudit někde jinde, než na cvičáku. No a ráno, když jsem se probrala (překvapivě na stejném místě, kde jsem i usnula) a vylezla ze stanu, tak jsem uviděla tu zkázu… Jeden z našich krásných, kulatých, velkých, Colemaňáckých stanů byl polámaný a složený na jedné hromádce. Druhý to naštěstí víceméně přežil, byl poskládaný ze zbytků a postavený vypadal docela funkčně.
Na této fotce Zdenda flašky s pochybným obsahem v bazénku úspěšně kryje 🙂
Neděle – příjemnější klima než v sobotu. Opět se suverénně dařilo HT PRAGUE a NIMBUS HT kteří své divize vyhráli, Prágové opět s nejlepším časem dne. HT HURICANE a HT PANTHERS si odvezli medaile bramborové, ale blýská se na lepší časy a příště už to budou na tuty bedny, neboť Panteři na to prostě mají a Hurikánům se v divizi uleví o The Rebels I., kteří se zlepšili natolik, že pošupajdí do první divize:-) . No tak to máme radost teda…
No opět fajnový turnaj v krásném prostředí, příjemné chvíle, spousta srandy. Červenec protrpíme s abstinenčními přízraky, protože další turnaj je až skoro v půlce srpna. Nějak se to pokusíme přežít, ale je fakt, že na další turnaj se těším už teď.
Jo a jelikož jsme nově najeli na takové hoptropí statistiky viz. sekce „Naše úspěchy“, tak tady jedna neoficiální statistika:
– Dva polámané stany
– Jeden pes zbloudilý v bouřce
– Jedna Fleur vrácená z mateřské
– Jedna Martina vrácená na záskok s Neouškem
– Jedna fotogalerie děsivých večerních fotek…..naláká to ty nováčky nebo odradí?
– Spousta spokojených hoptropáků 🙂
– Jeden bobek na dráze….prý od Abbušáka ale kdo ví…tvrzení Týny trochu narušuje pořízená fotodokumentace, která svědčí o jiném autorovi 🙂 …
Eva + Týna
HT PRAGUE si na Drakovi zlepšili svůj rekord na 17,39 s!
Máme za sebou druhý letošní turnaj, a opět s moc pěknými výsledky :-). Hop Trop PRAGUE vyhráli sobotní Round Robin 1. divize a zlepšili si svůj rekord na 17,42 s. V neděli pak skončili druzí, ale rekord si opět posunuli až na 17,39 s! Dobrá práce, Prágové! 🙂
Hop Trop HURRICANE běhali tentokrát nezvykle jen se třemi velkými psy, přesto však dokázali vybojovat v sobotu i v neděli krásné 3. místo ve 2. divizi :-).
Ani Hop Trop PANTHERS nebyli v plné síle a měli jen tři velké psy – 4. místo v sobotu i v neděli bylo trošičku smolné, ale Panteřííí se rozhodně nemají za co stydět :-).
No a Nimbus Hop Trop, kteří byli tentokrát nejvíce v troskách (bez dvou klíčových psů z obvyklé sestavy, či spíše bez tří, protože jeden pes si ještě v průběhu turnaje obnovil zranění), běhali také úžasně, jen bohužel ne tak rychle. Bylo z toho 5. místo ve 4. divizi, ale dva jejich psi si významně vylepšili své „osobní maximum“ :-).
Za tři týdny nás čeká Turnaj sladkých nadějí… snad bude minimálně stejně úspěšný!
Eager´s Cup nám vyšel! 🙂
První letošní turnaj družstev se navzdory počasí a velké účasti vydařil organizačně i co do výkonů, a Hoptropům se na něm dařilo až neuvěřitelně. V sobotní části skončili HT PRAGUE třetí v 1. divizi a všechna ostatní naše družstva (HT HURRICANE ve 3. divizi, HT PANTHERS ve 4. divizi a NIMBUS HT v 5. divizi) na 2. místě. Neděle byla ještě lepší – Hurikáni a Panteři svou divizi vyhráli, Prágové skončili třetí (ale zároveň byli nejlepším českým družstvem!), Nimbusové také třetí. Tak jen tak dál! 🙂