Anketa Kynolog roku 2012 v našem chápání asi zůstane vedena pod pracovním názvem „Ach ta Týna“ 🙂
Je jasné, že asi téměř každý dělá psí sporty pro radost a o ceny nejde….ale zároveň neurazí, ba dokonce potěší… tu letošní si Prágové skutečně zasloužili, a proto v ni letos doufali. A k naší velké radosti se povedlo. Oproti předešlým ročníkům rozhodovala v jednotlivých kategoriích porota na základě sportovních výsledků a ne počet hlasů veřejnosti, jak tomu bylo minulý rok.
Prágové tedy na udílení vyrazili v plném počtu… tedy – bylo to v plánu. Mně osobně bylo již v pátek divné, když mi Týna sdělovala v sms, že celý víkend pracuje, tudíž nemůže jet s námi na výlet. Trošku mě zarazilo, že se nezmínila, že si od celovíkendové práce zaskočí jen na vyhlášení ankety. Avšak že by na to mohla prostě zapomenout, mi přišlo naprosto nemožné. Nicméně ještě v sobotu mě napadalo, že bych jí měla raději napsat, opět jsem to ale zavrhla s tím, že to je zbytečné a nebudu ji podceňovat. A nastal čas vyrazit na vyhlašování ankety, abych si mohla Prágy v případě úspěchu zvěčnit. Doma mě nabírala prágovská kapitánka Šárka. Jí jsem v autě taktéž sdělila svou pochybnost, zda Týna ví, že má dnes dorazit… no a tady už se divím sama sobě, když mě to tolikrát napadlo, že jsem jí fakt nezavolala. Do divadla Bolka Polívky, kde se udílení cen konalo, jsme dorazili s velkým předstihem, a zbyl tedy čas na kafíčko. Zanedlouho k nám přibyli členové ústecké Laviny a následně se Šárka začala bavit s nějakým pánem v obleku. To jsem vnímala jen okrajově, nechtěla jsem načuhovat, kdo že to je… nicméně mi to nedalo a ono ejhle, byl to náš Zdenda Korintů… safryš, uvědomila jsem si, že když hledám Prágy, tak nemám hledat červeno-černou barvu, neboť jsme tam v civilu :-). Zanedlouho dorazili ostatní členové Prágů včetně nabíječky Míši a trenérky Míly, podpořit přijela i Ála a Pan Světýlko. No jo, jenže Týna nikde, sdělila jsem tedy svoji obavu i ostatním, a začalo posílání sms a telefonování Týně, která to samozřejmě nebrala. No a už se šlo do sálu… v té chvíli Týna volala zpět, a světe div se, vůbec neměla tušení že má někde být.
Rozprostřeli jsme se na volná místa v sále a doufali, že kategorií na vyhlášení před flyballem bude dostatek na to, aby Týna stihla dorazit. Vypadalo to dobře, dobrá hodinka za námi a my v domnění, že Týna musí být doslova za rohem. Načež dorazila sms: Už můžu vyrazit…mám?
No, takže na pódium se šlo bez Týny. Na pódiu vše probíhalo dobře hlavně proto, že se oproti očekávání podařilo udržet PRTy vcelku v tichosti, takže mohla Šárka nejen pronést děkovnou řeč, ale dokonce byla i slyšet. Já osobně jsem v to nedoufala :-).
No a už bylo po všem, a když už bylo po všem zhruba deset minut, dorazila Týna s Abbušákem… no nic, ten se podíval na pódium alespoň na závěr, kdy se na něm sešli všichni vítězové najednou a zúčastnil se focení v civilních šatech. To probíhalo už bez Míly, která po celodenním školení flyballových rozhodčích v marodném stavu odjela na domácí kurýrování, a bez Míši, kterou zcela pohltily útroby sálu :-).
Ačkoli jsme všichni byli zklamaní, že se nepodařilo dostat na pódium kompletní Prágy, asi byla nejvíce vytrestaná sama Týna, a my ostatní jsme se v jejím případě už ale vůbec ničemu nedivili. Nejde o to, že by Týna nějak nezaznamenala konkrétně tuhle anktetu ale o to, že Týna prostě zaznamená málo co:-)))… a já příště na nic nečekám a volám :-).
Po vyhlášení nastal rautík, pokec, na sále snad i tanec, ale tomu jsme se raději vyhýbali, i když Zděnda Korintů načuhoval a šly fámy, že už skoro vyzval kapitánku Šárku k tanci, jenže je tvor veskrze plachý, tak snad někdy příště :-). Světýlkovic rodinku jsem na parketu taky nezastihla… no holt my flyballáci umíme asi jen křičet :-).
Pro úplnost – jsme také rádi, že Hop Trop PRAGUE v anketě absolutního vítěze obsadili krásné 6. místo, tato kategorie již byla hodnocena na základě hlasů věřejnosti.
Díky pořadatelům i hlasujícím a gratulujeme i ostatním vítězům! 🙂
Foto: Zdeněk Korint, Archiv Česká kynologie o.s., Eva