Budějckej xtreme
Počasí budějovickým opět přálo a i když lidem byla místy až zima, psům se v tomto počasí běhalo ideálně. Někteří hoptropí psi si zlepšili osobní rekord, tentokrát to byla Ozzie, Cathy a Chloe, která se zároveň stala držitelkou nejrychlejšího času v ČR.
Nyní nastává pro družstva „zimní spánek“, trénovat budou již jen začátečníci. Proběhnou nějaké ty schůze, sezení, školení…ale jinak většina psů neuvidí flyballový box až do jara, aby se na něj náležitě těšili 🙂
Turnaj sladkých nadějí
O víkendu se konal Turnaj sladkých nadějí. Tento turnaj pořádáme, takže jsme si všichni mákli. Až na nedělní odpolední déšť, na poslední chvíli zrušený catering a hledání nového všechno vcelku klapalo.
Všechny pořadatelské mráčky rozptýlil úspěch našich družstev a dvojice.
V sobotu závodila naše dvojice Bailey+Dafi a vybojovali 4. místo. Dále soutěžila družstva NIMBUS HT a HT PANTHERS z čehož je 2. a 1. místo.
V neděli závodila družstva HT HURRICANE a HT PRAGUE z čehož je také 2. a 1. místo.
Takový medailový úspěch všech našich družstev nás delší dobu nepotkal.
O pohár Flyball Clubu ČR
O víkendu se v sobotu konal turnaj “ O pohár Flyball Clubu ČR“ u příležitosti 10. výročí od vzniku Flyball Clubu ČR. Na tento turnaj se nominovalo 12 družstev, která už nedosáhla na mistrovství ČR. Z našich řad se podařilo urvat potřebné body v celoročním hodnocení družstvům HT PANTHERS a NIMBUS HT. Družstva skončila na 9. a 11. místě.
V neděli se pak konalo mistrovství ČR, kam se na základě celoročního bodování nominovali HT PRAGUE a HT HURRICANE. Vybojovali 2. a 8. místo.
Veliký úspěch je už to, že se všechna naše družstva dostala mezi celkových 24 družstev, kterých se tyto turnaje týkaly. V celkovém počtu 49 v ČR registrovaných družstev je to pecka. Co je ale hlavní úspěch, je nový český rekord zaběhnutý družstvem HT PRAGUE a mající hodnotu, ve kterou jsme ani zdaleka nedoufali….tedy 16,51 s!!! Hurá, sláva, jupí!!!
Crazy Cup
Turnaj se konal v krásném areálu koňské farmy Ptýrov…měl jednu chybu, parkur byl do kopce a psíci s tím měli malounko problém. Jinak krásné prostředí.
Jak to tak bývá, těsně před turnajem došlo k přemíchání družstev z důvodu chybějícího psa, čímž se šance snížily. Jedinou bednu tedy urvali Hop Trop PRAGUE kteří skončili na 2. místě v 1.divizi. Na tomto turnaji si individuální rekord zlepšila Mája a Cathy.
Sečteno, podtrženo, toto byl poslední kvalifikační turnaj pro MČR. A i přes nynější rozsáhlou konkurenci 33 družstev, zařazených do kvalifikace na MČR, se dvěma našim družstvům (HT PRAGUE a HT HURRICANE) podařilo dostat mezi 12 družstev nominovaných na MČR. Další dvě družstva (HT PANTHERS a NIMBUS HT) se zúčastní den předtím turnaje O pohár Flyball Clubu ČR, konaného u příležitosti desátého výročí od založení Flyball Clubu ČR….to vše však až v září.
Ještě předtím prožíváme kratičké týdenní flyballové prázdniny a zanedlouho se začneme intenzivně připravovat na Mistrovství Evropy, které se koná 23.-25.8.2013 v Belgii. Pokud se vše vydaří, vypravíme se na něj v počtu 3 družstev.
Lukášovský drak
Opustím snahu psát článek co nejvíce objektivně za hoptropáky, nevyznělo by to úplně vesele… a jelikož trochu veselé to chci mít, musím dopředu říct, že to je moje psaní… takže to doplním mými veselými zážitky z turnaje, čímž to přestává být objektivní. Někteří hoptropáci by byli kritičtější více, jiní méně, a každý z nich měl jiné veselé zážitky.
Tenhle turnaj začal pro všechny, a nejvíc asi pro pořadatele, o dost dřív než v sobotu ráno. Již od začátku týdne mnoho flyballáků sledovalo předpovědi počasí…vedly se diskuze, které že stránky a radary obsahují nejpřesnější a nejpravděpodobnější předpověď počasí… bohužel vesměs všechny, až na NORY (ano, skutečně to slovo ještě používám) předpovídali počasí ještě horší než na Eager’s Cup, nemluvě o varováních před povodněmi. Celá republika s blížícím se víkendem postupně rušila akce všech možných druhů hobby a zábav, které člověk užívá. Začínali jsme to vidět černě… nikoli však pořadatelé… takže v pátek bylo rozhodnuto, že turnaj bude. Nakolik je možné jen tak si ze svého rozumu říct „já nejedu“, ví asi jen ten, kdo flyball dělá… pro nezasvěceného těžko vysvětlovat. Naštěstí v pátek pršet přestalo a pořadatelé ujišťovali o dobrém terénu, což bylo doloženo fotkami…osobně jsem si říkala, že by to chtělo spíš postavit dráhu, nechat tam párkrát proběhnout psy a pak nafotit, protože samozřejmě travnatý plac, po kterém nikdo nechodí, je dobrý.
Nicméně jako člen pořadatelského týmu minulého zrušeného turnaje jsem se dokázala ještě vžít do kůže pořadatelů, situace to není ani náhodou lehká. Přesto jsem si říkala, že při tolika výstrahách ze všech meteorologických stanic by bylo okamžité zrušení nejmíň bolestivé a řešitelné. Když ne k nadšení, tak alespoň k akceptaci všech, cokoli potom už bude šlamastika. A pro pořadatelé větší nervy, než to odložit rovnou.
Takže… na místo vyrazilo pár hoptropáků již v pátek. Já osobně vyrazila na chatu, která je místu blíž s tím, že budu pokračovat až ráno. Ráno stále ještě nepršelo, cesta v klidu, až na mé školácké neodbočení z dálnice na Liberec… komu se to ještě vlastně může stát, když do těch končin jezdíme pravidelně… v ten moment mi volal hurikání kapitán Honza… myslela jsem si, že jel za mnou na dálnici a chce se mi vysmát za mé neodbočení, naštěstí jen sháněl můj očkovák a byl již na místě :-).
Krátce před Libercem začal slejvák… a pak už se slejvák jen měnil, jednou do deště, jednou do chcanice, dokonce mám pocit, že zhruba na pět minut se proměnil i jen v mrholení. Po schůzce kapitánů bylo jasno – běhat se bude. Pořadatelé se snažili zajistit co nejlepší podmínky a tak dali přístřešek nad boxy, což je pro psy na dráze nejnebezpečnější místo, čímž byl zaručen v dané situaci nejvyšší možný komfort pro psy. Tento stan byl navíc po vzoru receptáře prima nápadů opatřen okapem včetně odvodu vody 🙂 …předešlá zkušenost s Eagersem mi ale říkala, že skutečný problém bude s doběhovým prostorem, kde je největší koncentrace lidí a psů.
Naštěstí jsem měla sdílet pokoj s Madlou a Týnou, které na místě byly již v pátek, takže jsem si svojí Agnes umístila do teplého, suchého pokojíčku a byla jsem moc ráda, že nemusím do stanu.
Co se týče hoptropáků, ti postavili velké stany. Tváříme se, že nechceme moknout, pravda ale je, že stan je velmi důležitý pro umístění bílého plastového předmětu, kterému se říká stolek, a na ten stolek se postupně vyskládají všelijaké dobroty, co kdo napekl… neboť na flyballu je potřeba spousta energie 🙂
No a běhalo se… běhalo se pomalu a zdlouhavě, následně bylo vyhlášeno, že se bude běhat, dokud ještě tak neprší (to jsem se vyděsila, co horšího má ještě přijít), čili bez polední pauzy, s tím, že si máme chodit na jídlo ve volných pauzách. To mi značně zkomplikovalo situaci (jelikož musím závodit, pomáhat u všech našich družstev a ještě rozhodcovat), hledala jsem ve svém rozpisu delší mezeru, nicméně těžko šlo najít něco delšího než 3 rozběhy, což je akorát tak na to, dojít si na WC. Nutno říct, že v tomhle jsem nebyla rozhodně sama, tohle se netýkalo maximálně tak flyballáků, kteří mají jen jedno družstvo a žádné další činnosti… ostatní pořád někde pomáhají, mají více psů, nabíjejí, píší časy, sbírají míčky, rozhodcují, dělají trenéry… prostě málokdo má pauzu a málokdo nemokne, když zrovna sám neběží, to už tak ve flyballu chodí. Když jsem tedy v jedné třírozběhové pauze běžela pro jídlo, nastala změna a byla vyhlášena přestávka… v nastalé přestávce pořadatelé naštěstí rozhodli, že se bude běhat jen sobotní část, a stejně jako v Žamberku dle ní budou vyhlašovány výsledky… na schůzce kapitánů byly dány na výběr dvě varianty… doběhat sobotní část v sobotu s tím, že to zřejmě bude trvat až do večerních hodin, nebo to utnout a doběhat to v neděli s tím, že předpověď počasí byla nadále nepříznivá. Po poradě s družstvy tedy kapitáni odhlasovali sobotní doběhání.
A jelo se dál… ačkoli pořadatelé několikrát posouvali dráhy do stran, doběhový prostor zůstaval a byl hrozný… zhruba v půlce všech rozběhů začalo přesouvání na úplně novou část placu a několik družstev si tedy užilo relativně dobré dráhy, než se z nového placu také stala bahenní lázeň.
Bohužel při stěhování EJS došlo k otočení jedné brány, čímž natekla voda dovnitř a EJS nám tedy oznámilo, že je elektronika a jakožto elektronika nemá vodu uvnitř rádo. Došlo na měření stopkami, a čidla ukazovala chybu v takových chvílích, že už těžko šlo určit, zda to chyba byla či ne, startovní rozhodčí se tedy začali opocovat. Těžko v tom mumraji, bahně, a davu lidí, kteří jsou zvyklí u startovního stolečku stát, naznačíte hlavnímu rozhodčímu dostatečně zřetelně, kde byla chyba, natož celému družstvu, které je ještě dál než hlavní rozhodčí. Naštěstí když já přišla rozhodcovat, světla už zase fungovala alespoň natolik, že to bralo chyby, když už ne správné časy. Do toho jsem měla ten luxus, že mnou posuzovaná divize běhala Round Robin, takže jsem si nic nedělala z toho, že počítač ukazuje čas družstva 2,46, šlo o body a rozhodnout, kdo vyhrál, se dalo.
V takto ještě komplikovanější situaci došlo k navrhnutí námi podporovaného…tedy aby 3. a 4. divize skončila na 3 rozbězích, tedy všichni za stejných podmínek. Mě osobně se to dotýkalo v tom, že Agnes běžela teprve jednou a druhý rozběh jí teprve čekal, nicméně byla jsem rozhodně pro to raději utnout dřív a netrápit se tam zbytečně dlouho. Další, kterých by se to dotklo krom Hurikánů, byli Panteři, kteří navíc měli velikou šanci svoje v té chvíli třetí místo vylepšit klidně i na první, pokud by se zadařilo, nicméně také jim to nestálo za to. Pořadatelé toto tedy navrhli kapitánům družstev v příslušných divizích, bohužel s navrhovaným nesouhlasili všichni, takže se muselo běhat dál.
No, sečteno podtrženo, běhalo se cca do půl deváté, bez vyhlašování, to proběhne na dalším turnaji. Pak začalo rychlé balení a odjezd domů, ten už tak rychlý nebyl. V předzvěsti toho, že mám auto na spodní louce (kde jsem ráno parkovala jako jediná), jsem šla raději rovnou přeparkovat, dokud tam bude někdo, kdo mě případně roztlačí. Přímo na louce jsem zjistila, že po mě zřejmě přijelo mnoho dalších aut, a ta už zas byla pryč, nicméně vypadalo to tam jak po flotile tanků, zejména ve výjezdu, což mi znemožnilo odjet. Takže co má udělat člen Hurikánů, když zapadne?…no přece zavolat kapitána, ten tam je, aby rozhodl a vyřešil :-)… a taky že jo… doběhnul s dalšími hopropáky a krásně mě vytlačili. Honza zavolal: tak jeď a čau… jenže to já neměla v plánu, nechtěla jsem ještě jet, chtěla jsem jít uklízet nebo něco… přibrzdila jsem a hned mi došlo, že jet musím nebo stojím zase… tak jsem to rozjela… ale na silnici jsem se otočila a vrátila po silnici ke cvičáku… po hoptropákách na cvičáku už ani památky… tak jsem šla na horní parkoviště a zjistila jsem, že i tam hoptropáci nemohou vyjet… postupně jsme tedy vytlačili všechny, co to potřebovali. A jelo se domů… cesta hustá, ještě ani tma, už ani světlo, taková ta doba, kdy vám rozsvícená světla nic moc nepomohou. Do toho liják… myslím, že jsem měla zorničky roztažené i přes bělmo… byla jsem ale aspoň tak vybičovaná k ostražitosti, že se mi nechtělo spát… což se mi chce při odjezdu z turnaje vždycky, jakmile sednu do auta.
Co jsem postřehla v hoptropích stanech a co se stalo mně:
– jednou při odchodu z pokoje jsem na chodbě nabrala špatný směr a místo východu vlezla na obsazenou pánskou toaletu… pardon no 🙂
– podruhé jsem naopak šla na toaletu záměrně, ovšem použila jsem zas tu pánskou… nějak mě to tam táhlo 🙂
– Péťa Chalupníčkovic ve volných chvílích spokojeně podřimovala… tradičně 🙂
– jedna zrada od hotropáků ve vypjaté životní sitauci, kdy jsem s hrůzou zjistila, že to, co jsem zrovna ručníkem shodila z mé židle, byl brouk. Ještě přituhlo, když jsem zjistila, že tam je další a že jsem se ho dotkla rukou. To mě přirozeně přimělo k troše pištění a hysterickému tanečku, opět kapitán Honza zasáhl, brouka sundal, za to mu dávám plus, ale hned ho odečítám, neb se mi smál spolu s ostatními… chci samozřejmě pozvedat morálku a duševní hodnoty hoptropáků, tudíž jsem ostatní upozornila na to, že není hezké se mi smát, že i každý z nich má zajisté nějakou slabůstku a něčeho se bojí… a já bych si z nich samozřejmě v takovém případě nikdy neutahovala 🙂
– před jedním rozběhem nám nabíječ Daneček podal mylnou informaci, že Huri už jsou na řadě, takže jsme se nahnali k boxům a mokli, načež Daneček prohlásil, že se tedy asi spletl a ještě je čas… právě zavěšená Agnes na míčku na šňůrce mne instinktivně inspirovala k dotazu, zda chce dostat PRTem přes obličej (dobře, no tak jsem řekla ksicht).
– pozitivní na turnaji bylo, že se nikdo moc nepouštěl do popíjení alkoholických nápojů, neb pořád nikdo nevěděl, jak dlouho se poběží a zda se nepojede domů… ale bylo to i trochu negativum, neboť ten slejvák nějaké to zahřátí zasluhoval.
– poznatek do budoucna, který by se mohl hodit… 200,- na uplacení Laviny je málo… alespoň to mi sdělila jejich trenérka Miluška, když jsem nesla poplatek pokladní Flyball Clubu a Miluška se mě při příchodu ptala, co potřebuji. Odvětila jsem tedy, že se jdu dohodnout na tom, aby šetřili naše Prágy… prý je to málo :-)… no dobře, jen aby jednou prstíčkem nehrabali, až budou potřebovat ušetřit oni 😀
– vžila se nová hesla: Co na to říkají Norové?… doplňované hláškou: Norové mlčí… dále jsme se podporovali známým heslem: Slunce v duši… i když to s postupujícím časem mizelo i z duší 🙂
– Týna tentokrát nezapomněla… a to dokonce ani na pláštěnku a holínky, které jí spousta lidí záviděla :-).
K našim družstvům:
Prágové – moc se nedařilo, i když psi i přes povrch běhali dobré časy, úplně to nesedlo. Abbu netradičně míjel překážky, nicméně se srovnal. Ve třetím rozběhu však i Harry řekl že stačí a že v bahně je bezpečnější běžet mimo překážky. Jelikož Prágové bohužel, jako jediní z našich družstev, běželi Round Robin, došlo na poslední rozběh na to, co jsme ještě nezkoušeli…šli 4 velcí psi na výšku překážek 35 cm. V prvním běhu to asi ani nikomu z nich nedošlo, a Neo několik překážek pokosil… další běhy už s tím většina počítala. Opět nedošlo tedy na nedělní část, kdy měla dojet velká posila Mia. je z toho 5. místo.
Huri – všechno v pořádku, já osobně jsem na své Agnes viděla, že běží v bahně hodně přikrčená k zemi, jinak se ale s povrchem vypořádali všichni dobře. Je z toho 1. místo.
Panteři – neúčastnila se háravá Kessi, nahradila jí Essie z Nimbusů. Všechno OK, ještě vylepšené o další zlepšení Bungee, která na startu konečně bez zaváhání vyrážela vpřed, místo jejího obvyklého otáčení na paničku, zda má fakt běžet. Je z toho 4. místo.
Nimbusové – posílil je nováček Sony, který premiéru zvládnul skvěle včetně paničky Jitky, která se Sonym doposud netrénovala. Ostatní také super a časy se dařily krásné. Je z toho 1. místo.
Závěrem chci za sebe říct, že běhání na daném povrchu je z mého pohledu více nebezpečné pro lidi než pro psy. Často na sebe zapomínáme přes to, jak moc řešíme pohodlí psů. Přitom ti nejsou těmi co běhají v největším oraništi a přitom nemají jejich obratnost, také nejsou ti, co moknou, lítají sem a tam a celý den se neusuší a nezahřejí v kenelce.
Boxy, kde to může být nebezpečné, byly pod stanem, takže pro psy ta dráha ještě šla… horší je doběh. Na flyballu dělá pes stále stejný pohyb a běží rovně takže ví, co přesně bude dělat a dá si pozor na klouzání, a to si myslím, že většina i sebebláznivějších, ale samozřejmě k nehodě může dojít, tak jako všude jinde. Já osobně se ani na takovém povrchu o psa až tak nebojím, že by se zranil… mnohem víc mi vadí, že se v doběhu nemohu pohybovat tak, jak potřebuji a jak je pes zvyklý, nejdu k bráně jako jindy, spíš koukám, abych neupadla, než abych včas a správně volala… takže mi víc vadí, že si psa rozhazuju, než že by se zranil. O tom, že si turnaj neužiju, ani nemluvím, naproti tomu Agnes si ho užívala téměř stejně jako jindy, jen já vidím víc věcí než jen míček jako ona :-).
Jsem tedy ráda, že se žádnému tvorovi nic nestalo a doufám že všichni dorazili v pořádku domů a vynahradili si to nedělí v teplíčku a suchu. A v co hlavně doufám, že počasí už se na českém flyballu pro letošek dostatečně vyřádilo a další turnaj – Happy míček – překvapí ideálním klimatem. Napadá mě, že pořadatel dalšího turnaje, tedy ústecká Lavina, má dostatečně ulehčenou situaci. Co se týče kvality, tak už asi všichni chtějí jen jedno – aby nepršelo… jaké bude jídlo, jak bude odsejpat organizace, zda bude kde zaparkovat, jestli bude správně rozpis roběhů… to už jsou prkotiny 🙂 …nicméně Laviňáci jsou již zkušení organizátoři, takže se máme jistě na co těšit. Tak hlavně to slunce v duši aby se přeneslo konečně i na oblohu 🙂
Eva + foto: Milan Říha
Eager’s Cup
Tak dlouho jsme se těšili a taky modlili za počasí. Nicméně loni načatá tradice se špatným počasím na hoptropích turnajích na letošním Eager‘su vyvrcholila.
V pátek v Praze od rána slejvák…část hoptropáků již vyrazila do Žamberka, aby postavili dráhy apod. V Praze nám nezbylo než sledovat webkameru ze žamberského náměstí, ta vypadala velmi optimisticky… v Žamberku neprší a dokonce občas svítí sluníčko. Odpoledne se na cestu vydal zbytek hoptropáků, a večer už bohužel pršet začalo i v Žamberku. Hoptropáky, pod stanem s občerstvením tekutým i tuhým, to ale prozatím zneklidňovalo jen velmi mírně, kort v jejich stavu 🙂 Déšť trval celou noc, zahájení turnaje probíhalo ještě za deště, ale zanedlouho pršet přestalo a začalo to vypadat nadějně. To však trvalo jen do odpoledne, kdy pršet opět začalo… zem už vodu nevsakovala a zůstávala stát na trávě… zanedlouho se z povrchu staly bahenní lázně, kterých využil zejména požitkář Zdenda Drbohlav 🙂 Naštěstí se nikomu dalšímu už nic nestalo a všichni dokončení sobotní části přežili v pořádku. Večer jsme se sešli na hromadném lepení „čumáčků“, kde jsme zároveň připravili kompletní rozpisy na neděli. Bohužel, díky dešti, odpadlo klasické družení pod širým nebem. V tu dobu už se začínalo přemítat, jak se zachováme, pokud déšť bude trvat. A on bohužel trval opět do rána. Ráno tedy proběhla porada s představiteli Flyball Clubu a následná schůzka kapitánů, na které byl turnaj bohužel ukončen s tím, že vyhlášení proběhne dle sobotních výsledků. Nemilé, avšak pro všechny za stejných podmínek. Mrzí nás, že to takhle dopadlo, nicméně v zájmu bezpečnosti dvojnožců i čtyřnožců to bylo jediné přijatelné řešení. Věříme, že většina souhlasí. V poměru k počtu turnajů, které hoptropáci již uspořádali, je to kapka v moři. Jednalo se o historicky první zrušený flyballový turnaj v ČR.
Po vyhlášení následoval úklid a kolem poledne jsme vyráželi domů… samozřejmě přestávalo pršet, no a v Praze … na okně seděla kočka, byl horký letní den… 🙂
Teď k našim družstvům… těsně před turnajem, když už bylo všechno nahlášeno, se klasicky dostavily i zdravotní problémy… do řad kulhajících se zařadila Alex, Neo a Harry. Alex tedy narychlo nahradila Bungee a doplnila řady HT PANTHERS. V HT PRAGUE Nea nenahradil nikdo a Harryho nahradila Fleur z HT PANTHERS. Prágové tedy jeli se 3-mi velkými a jedním malým psem na sobotu. Až na neděli se měla dostavit Mia, aby to mohli Prágové rozjet alespoň v neděli. Bohužel nepřízeň počasí odnesli právě Prágové nejvíce. Plus navíc Jitka a Ála, které ráno dorazily na nedělní část 🙂
Na turnaji se našim družstvům dařilo minimálně v tom, že psi, kteří ještě ve čtvrtek na tréninku stávkovali, na turnaji běhali bez problémů. Dále naši tři nováčci (Mája, Kessi a Laura) zvládli turnajovou atmosféru a běhání na dvou drahách na jedničku. Spousta psů podle očekávání oproti tréninkům zrychlila. Do neděle jsme byli plni nadějí…ta ovšem nenastala.
Dle sobotních výsledků tedy skončili Prágové na 5. místě v 1. divizi, Hurikáni na 1. místě ve 4. divizi, Panteři na 3. místě v 6. divizi a Nimbusové na 4. místě v 7. ivizi. A nepochybuji, že v neděli by to bývalo dopadlo ještě lépe 🙂
Děkujeme všem ostatním družstvům, která byla zapojena do všelijaké pomoci, hoptropákům, našim nabíječům, p. Chalupníčkovi, rozhodčím, Míle za celé uspořádání atd. atd…..a už se těšíme jak si na další turnaj pojedeme „odpočinout“ :-)… dalším turnajem je Lukášovský drak… i u Vás v Lukášově se modlíme za příznivé počasí (o čemž nepochybuji vzhledem k tomu, že loni jsem byla spálená od hlavy k patě 🙂 ).
Eva