Článek z letošního mistrovství je netradičně popsán pohledem člověka, pro kterého EFC začalo ještě dříve, než vůbec tušil, že v HT odběhá většinu sezóny jako regulérní člen. Každopádně se to nějak semlelo a článek je na světě.
Letos se po čtyřech letech Mistrovství Evropy vrátilo na území Velké Británie a pořádalo se ve dnech 6. – 8. 8. v Ipswichi, na východním pobřeží Anglie. Že organizace bude pečlivě připravená, dopředu dával tušit i fakt, že už na loňském EFC v Německu letošní pořadatelé z týmů Cambridgeshire roznášeli letáčky s informacemi o konání pro letošek.
To, že se jednalo o zatím největší ‚Evropu‘ vůbec s přihlášeným počtem 160 týmů! a navíc s novým formátem turnaje, pro letošek pozměněným, nadnášelo jisté pochybnosti o chodu turnaje a celkovému průběhu, ovšem z pořadatelské stránky byl turnaj odveden velice dobře. Příjemnou změnou oproti létům minulým byl i samotný přístup pořadatelů, kdy vše šlo vyřešit s úsměvem a bez větších problémů.
Zpátky ale ke složení naší výpravy. Jak to tak bývá, sestavy se neobešly bez změn a úprav, ale nakonec se nám povedlo vyrazit se dvěma družstvy po šesti psech, tedy v plném složení. Jelikož oba týmy byly svým složením docela rozdílné od běžných sestav v družstvech, která běhají na českých turnajích, vyrazili jsme s týmy Hop Trop Mix 1 ve složení Dino, DeeVee, Lex, Cayenne, Bailey (bez paničky, běhající s Martinkou) a půjčená Jezinka od Oldy z Pirátů, a pomalejší družstvo Hop Trop Mix 2 ve složení MayBe, Uta, Grimm, Dafi, Tedy od Jindry z Varů a Sheera, kterou jsem na cestu do Anglie adoptovala já.
Před odjezdem jsme poctivě absolvovali sérii tréninků, zakončenou soustředěním v sobotu 30.7., kde jsme udělali finální souhrn všeho, co se má zařídit, naložit, odvézt. Úkoly byly rozdány, sestavy natrénovány, Zdendův transit naplněn, zjištěny chybičky, které se vloudily (jako například špatný počet nahlášených psů v transitu do Eurotunelu :D), a další setkání mohlo nastat až během cesty.
Naše výprava zahrnovala celkem tři posádky Hoptropí a jednoho Oldu.
První posádka, Chalupníčkovic Passat, vyrazila už v pondělí 1.8. a zdárně dorazila na místo.
Zbylé dvě posádky jsme tvořili já, Tadeáš, dva naši kamarádi, Dino, Grimm a Sheera, a hlavní posádka v červeném transitu, zevnitř nějakým způsobem nafouknutém, která čítala Zdendu, Mílu, Martinku, Peťu a Peťu Lexíkovy, Ivanku a Jindru a spolu s nimi osm(a od přejezdu kanálu dokonce devět) psů a velkou většinu vybavení. Museli jsme sice tentokrát oželet pípu a s ní točené pivečko, ale sbalit sebou elektrický grilse nám podařilo, a tak jsme si naše sezení zpříjemňovali aspoň grilováním.
Trasa transití posádky vedla z Prahy, (resp. obce Uhy) kde u Zdendy proběhla centrální nakládka, přes Karlovy Vary, kde byl naložen Jindra, a dále směr Německo a Belgie, kde byl naplánován sraz s naší posádkou, která vyrážela z Českých Budějovic. U nás panovala celou dobu pozitivní nálada, ač jsme vyrazili s téměř dvouhodinovým zpožděním, které jsme naštěstí zkušeně předpokládali, a tak jsme stále měli časovou rezervu. S přibývající tmou a ubíhajícími kilometry postupně nastal čas zjistit pozici transita, a tak začala komunikace mezi Zdendou a Tadeášem, občas telefonická, občas esemeskami, kdy jsme se snažili zjistit vzájemnou polohu.
Když jsme se přiblížili na původní místo setkání, těsně za německo-belgickými hranicemi, transit měl oproti nám náskok asi 40 km a od Zdendy se dozvídáme:„Sjeli jsme, máme dojezd asi 15 km, benzínka je zavřená, jedeme dál a hledáme nějakou pumpu, co jede, dáme vědět.“
To není milá zpráva ani pro nás, protože i nám už svítí rezerva, a tak zpomalujeme a v navigaci hledáme nějaké benzínky v okolí, kde by se dalo natankovat. Sjíždíme z dálnice a jedeme přes vesnice v naději, že na něco narazíme. Míjíme minimálně pět stanic, ale všechny zavřené, až konečně narážíme na jednu, kde se dá platit aspoň kartou. Mezitím se od Zdendy dozvídáme, že našli otevřenou pumpu a čekají na nás, tak tankujeme za pár šupů, abychom dojeli aspoň na místo setkání, a míříme za nimi. Kolem druhé hodiny ranní se konečně potkáváme, společně venčíme, protahujeme se po cestě a domlouváme strategii na zbytek cesty. V plánu je zastávka někde v Calais kvůli předání Sheery z našeho auta do transitu. My totiž po EFC pokračujeme dál po Anglii, zatímco zbytek se vrací do vlasti a má za úkol vrátit Sheeru paničce, tudíž je třeba, aby pro jistotu seděl počet psů v autě na cestě tam i zpět, proto předání ještě před cestou přes Kanál. Zbytek cesty probíhá v klidu, jedeme společně až do Calais, kde sjíždíme na benzínku, abychom udělali výměnu. Zpomalujeme na parkovacích místech, když vtom z okolních křovisek začínají vyskakovat všelijací občané podivného vzezření, ještě k tomu s různými nástroji v rukou, z porostu kolem silnice navíc koukají další a další hlavy. Nestačíme úplně zastavit a ozývá se zběsilé „jeď, jeď,“ tak šlapeme na plyn a ujíždíme pryč, transit před námi dělá naštěstí to samé. Všichni si v duchu říkáme, že předání tady nebude asi tak jednoduchá záležitost a snažíme se najít nějaké „bezpečnější“ místo. To se nám naštěstí podaří, pes předán, transit míří na tunel a my do přístavu na trajekt.
Zážitek z benzínky se nás drží po celou dobu, na místě konání se ale dozvídáme, že jsme mohli vlastně dopadnout ještě hůře.
Naštěstí aspoň zácpy a kolony nás míjí a my jsme puštěni na o hodinu dřívější trajekt a tak na ostrovy dorážíme téměř současně s transitem. Ještě si vyměníme telefonát o vzájemných pozicích a jedeme na místo konání, kde se všichni společně setkáváme v nádherném rozlehlém Trinity Parku, za pomoci chlapce na kole nacházíme náš plac, kde už kempují Chalupníčci a nestačíme obdivovat krásné zázemí a jeho velikost. Oproti letům minulým máme skoro vlastní království.
Zbytek čtvrtka už se nic významného neděje, my jedeme na výlet do Cambridge a večer se od Míly dozvídáme informace ze schůze teamleaderů. S konečnou platností se potvrzuje formát běhání – co si v ST zaběhneš, to tě následně rozřadí do divizí na DE.
Během dne na místo doráží také druhý a poslední český tým – DogDRAGONS – se šesti psy a ve třech lidech :-O. Jelikož naše ležení je opravdu veliké, přidávají se nakonec k nám, stejně jako před nimi Olda z Pirátů, a zbytek EFC trávíme společně, jelikož Zdenda zaskakuje jako pouštěč a Petr Lexík zase jako nabíječ, jsme pro Evropu skoro jako jeden tým B-). A Olda z Pirátů běhá s jedním psem u nás a s jedním v Dragonech…
Večer propásneme slibované Fish&Chips, které měl prodávat místní stánek, ale prý měli jen asi sto porcí (pro turnaj o účasti určitě přes tisíc hlav J), než došly, a tak se uchýlíme k vlastnímu občerstvení. Takže posedáváme pod Colemany, popíjíme, oslavujeme šťastný příjezd všech našich účastníků a probíráme strategie do dalších dnů.
Pátek – první den EFC
V pátek ráno nemusíme nastavovat budíček, dnes jdou na řadu jen Mixové 2, a to až v odpolední části. Zatímco psiska odpočívají na odpoledne, my vyrážíme nakupovat zásoby na grilování do místního obchodu (protože velké Tesco extra, které jsme míjeli na cestě sem, hledáme marně asi půl hodiny, najít nám ho musí později pomoct až Zbynďa a jeho GPS souřadniceJ).
Blíží se 13:30 a začátek druhé části ST, pomalu připravujeme a přenášíme věci k parkurům a děláme si zázemí v růžovém Míly stanu přímo u parkuru. Mixové začínají na parkuru č. 2. Na to, že veškeré povrchy v areálu jsou krásně rovné a s anglickým trávníčkem, dostáváme prvotní zprávy z dopoledne o tom, že teda parkury stojí nejspíš na jediné nerovné části v okruhu několika hektarů. Nakonec to ale s parkury není tak zlé a můžeme jít na věc. Všichni běžíme 4×3 běhy, a tak máme prostor pro trénink čtyř různých sestav na DE Náš nejlepší zaběhnutý čas v nejsilnější sestavě Tedy-MayBe-Uta-Dafi dosahuje hodnoty 18,96 s a víme, že stále máme rezervy. Mezi další sestavy patří kombinace sestav s ostatními psy, a i když překonat nejlepší čas z druhého rozběhu se nepodaří, máme vyzkoušeny psy (i psovody J) a můžeme jen očekávat, kam nás naše výkony zařadí. Milé překvapení byla Sheera, která se oproti tréninkům krásně rozběhala, a anglické klima svědčilo v časech například i Utě. Dle výkonů předpokládáme zařazení buď na sobotu odpoledne nebo na neděli dopoledne. Tipujeme spíš sobotu, ale nejdřív je třeba doběhat poslední várku sobotních ST běhů.
Na půl osmou je v hlavním štábu, veliké dřevěné budově, která působí jako jakási velká stodola, naplánována Welcome party, kde hlavní pořadatel všechny oficiálně přivítá, provede nás programem, a pak představuje všechny týmy v abecedním pořádku, které mezitím obíhají tradiční slavnostní kolečko stodolou, zakončené společnou fotografií. Díky velkému počtu účastníků letošního mistrovství je to místy trochu zdlouhavé, ale panuje příjemná atmosféra a lidi se povětšinou baví. Po skončení proslovu se odebíráme do našeho ležení a konečně pořádně vyspalí si užíváme večerní zábavu, tentokrát s krycím názvem MalibuJ. Někteří z nás se dokonce odvážou více než obvykle a celkově je to povedený večer. Každopádně ráno čeká běhání jak Mixy 1, tak Dragony, a tak se (většina) snaží zodpovědně odebrat se do našich bydlení včas.
Sobota – druhý den EFC
Sobotní ráno není tak pohodové jako v pátek, neboť běhání začíná už v půl deváté, a tak se hned po snídani připravujeme na výkony. Mixové běhají na prvním parkuru, Dragoni na druhém, tak doufáme, že se nám běhy nebudou potkávat, i když podle rozpisu rozběhů by to nastat nemělo.
Jedničky nasazují do prvního rozběhu nejseběhanější sestavu ve složení Dino-DeeVee-Cayenne-Jezinka, ale časově se tolik nedaříNásledují kombinace ostatních sestav a pokus o zaběhnutí slušného času, přičemž stále všichni polemizujeme o tom, jaký čas by byl ideální pro zařazení do divize pro vyřazovací boje.
I přes pěkné čisté časy se Mixům 1 nepodaří zaběhnout lépe než 17,16 s a prolomit tak šestnáctku, stejně tak jsou na tom Dragoni s podobným, o něco horším, sedmnáctkovým časem. Rozdíl mezi námi je necelých 20 setin. Není to mnoho, ale časy jsou vyrovnané a týmů je hodně, takže pořád živíme naději, že nás to rozdělí a nebudeme muset řešit nedostatek psovodů a pomocníků v případě, že by nastalo nejhorší a my se potkali v jedné divizi v DE.
Jediné, čím jsme si celkem jistí, je fakt, že zaběhnutými časy spadneme s největší pravděpodobností až na neděli. Po doběhání se (celkem rychle) dozvídáme zprávu, že i Mixové dvojky si svým časem zajistili pozici až na neděli, a tak máme zbytek soboty volno. Divize a rozpis rozběhů na neděli se mají objevit během dne, stále to někdo z nás chodí kontrolovat, stále se na nich pracuje.
My se odjíždíme podívat na prohlídku Ipswiche a na dokoupení zásob na gril a obřích místních Tesco pudinků, které objevil Petr v pátek. Zjistili jsme, že jsou fakt hodně dobrý, a tak na místě vykupujeme všechny dostupné zbylé „kelímky“ (které mají v průměru asi třicet centimetrů :D) v akci a všichni si na nich pochutnáváme.
Na sobotní večer je v hlavní dřevěné budově naplánované Disco, na které se ale nakonec nikdo z nás nevydává a zůstáváme v našem ležení, kde se večer již tradičně nese v duchu popíjení, historek a také probíráme taktiku na zítřek, aspoň rádoby, neboť ani večer stále neznáme rozdělení divizí. Zatím počítáme s pracovním plánem „dopo-dvojky, odpo-jedničky“.
Holky Dragonky a hrstka statečných HopTropů tentokrát celkem ponocuje, a tak Julča z DD někdy nad ránem zapíná facebook a zjišťuje, že se na události Mistrovství objevuje rozpis divizí. Zatím tedy známe jen rozdělení divizí, ne rozpis rozběhů, takže stále nevíme, kdy běháme, ale víme, že Mixové 2 jsou na čele desáté divize a Mixové dvojky zase na čele divize třetí. To by neznělo tak špatně, kdybychom se dále nedočetli, že se stalo přesně, co jsme za každou cenu nechtěli – Dragoni spadli na chvost téže divize, kde jsou Mixové 1, a tak jdeme spát s tím, že možnost, že se dřív nebo později potkáme, je celkem reálná.
Neděle – třetí den EFC
Ráno vstáváme včas, hlavně za pomoci usilovné snahy Míly, a zbytek přítomných je seznámen se skladbou divizí. Do toho se dozvídáme poslední chybějící informace o bězích – obě družstva běhají už dopoledne, obě na prvním parkuru, a v prvním rozběhu dne se utkají HT Mix 1 a DogDRAGONS. Jako by si to na nás někdo pěkně ušil. Nedá se svítit, rozhazujeme si úkoly, určujeme sestavy a jdeme na to. Dneska to bude lítat, na jednom parkuru o dvou divizích se nám budou střídat oba týmy, a pomocné ruce přikládáme i Dragonům, takže se většina z nás od parkuru téměř nehne.
Půl devátá je tu, začínáme běhat. Já, jako nabíječ Mixů 1 a Petr jako vypůjčený nabíječ Dragonů, stojíme společně za boxy, diskutujeme o situaci a společně probírámejednotlivé běhy. My nasazujeme sestavu Dino-Bailey-Cayenne-Jezinka a po zajímavém vzájemném souboji nakonec Dragony porážíme a postupujeme pavoukem dopředu.
Není času nazbyt, za pár rozběhů jdou na věc také dvojky.
Rozhodnuto je pro nejsilnější sestavu ze ST a do boje jde čtveřice Tedy-MayBe-Uta-Dafi. Rozběh byl opět vyrovnaný, ale chyby v klíčových situacích zařídily, že jsme smolně spadli do oprav už po prvním rozběhu. Takhle jsme samozřejmě začít nechtěli, a tak je do dalších bojů poslána opět silná trojka velkých psů, změna nastává pouze při výměně Sheerky za Dafku. Časově jsou na tom obě holky vyrovnaně, a tak si věříme. Mezitím Dragoni ze spodu pavouka vyhrávají následující rozběh a stejně tak jsou posléze úspěšné i dvojky, které také pokračují dál.
Jedničky jdou do dalšího boje s dobrou náladou, a tak jsou poměrně zklamaní z prohry v druhém rozběhu, kdy v sestavě Dino-Bailey-Cayenne-Lex podlehnou, trochu smolně, soupeři a přidávají se ke zbytku české výpravy na spodní část pavouka. Všechny týmy mají za sebou jednu prohru a nesmějí prohrát, proto se snažíme zvednout sebevědomí a bojujeme dál
Jako první běží Mix 1 a vyberou si další notnou dávku smůly a nešťastně opět prohrávají za stavu 2:2 pátý běh, a tak pro ně cesta turnajem končí na děleném 5.-6. místě. Všichni jsou přirozeně zklamaní, protože to psům neběhalo vůbec špatně, dokonce se podařilo ještě posunout nejlepší čas na krásných 16,91 s. Štěstí nám ale holt tentokrát do karet nehrálo.
Zachránit účast v turnaji a bojovat dál ještě zkusí Mix 2, a i když svede asi zatím asi nejvyrovnanější souboj, nakonec ani tady ta pověstná špetka štěstí nepřichází, a tak i druhý HT tým končí letošní Evropu na nepopulárním bramborovém místě.
Všichni jsou samozřejmě trochu smutní, že nevyšla ta „bedna,“ ale poslednímu českému družstvu na mistrovství se vyhraným rozběhem daří udržet ve hře, tak se všichni spojíme a fandíme a pomáháme Dragonům, ať se probojují co nejdál. A to se zadaří, neboť Dragoni dojdou přes soupeře až do finále, kde nakonec zaujmou krásnou stříbrnou příčku. A tak si přece jen při večerním vyhlášení zaskandujeme „Kdo neskáče, není Čech“ J. Hřát nás ale můžou i přes umístění naše i psí výkony a vyrovnané souboje, které jsme předvedli, a také to, že i přes konečné umístění vyšli Mixové 1 jako vítězové souboje s finalistou. J
Po skončení dopolední části se většina HopTropů vydává i s psíky prozkoumat blízkou pláž. Na pláži se překvapivě povalovala spousta Angličanů a silný vítr ani studené moře jim v ničem nepřekáželo. Teplotu, slanost a kvalitu vody otestovali z naší skupiny pouze psíci a Tadeáš a všichni vypadali spokojeně.
Po vykoupání se vydáváme zase zpět, podívat se, jak se daří zejména týmům první divize, která slibovala opravdu zajímavou podívanou, jelikož hned dvěma týmům se ve Speed Trialu podařilo zaběhnout „patnáctkový“ čas, belgickým Jolly Jumpers dokonce nový rekord mistrovství s hodnotou 15,69 s.
Ve finále první divize se nakonec se utkali dvojnásobní obhájci titulu, polští Blade Runners Unleashed, a favorizovaní, již zmínění Jolly Jumpers (kteří se potkali již v rozběhu o finále). Souboj to byl opravdu pěkný, ale v závěru se celkovými vítězi a Mistry Evropy stali přece jen Belgičané.
Večer nás čekalo vyhlášení výsledků toho dne a oficiální zakončení turnaje a nás všechny čekala poslední noc v našem stanovém městečku, kterou jsme zakončili už obvyklým posezením.
Pondělí – odjezd
Pondělní ráno začalo dříve než obvykle, my jsme před sebou měli dalekou cestu, a tak jsme potřebovali vyrazit co nejdříve. Než jsme stihli vše sbalit a naskládat znovu do auta, začali se probouzet i ostatní, a tak jsme před odjezdem stihli udělat ještě společnou fotku všech českých účastníků letošního EFC.
Následovalo předání Sheery posádce transitu, loučení a finální nakládky a Mistrovství Evropy ve flyballu 2016 jsme definitivně nechali za sebou poslední jízdou skrz rozlehlý,nyní již poloprázdný areál, zase zkušenější o jedno další EFC. Tak na viděnou příště v Belgii?
Andy