Rok se s rokem sešel a Hoptropáci se opět ocitají na místě činu. Tedy samozřejmě ne úplně doslova, ale ani letos jsme si mistrovství nenechali ujít a vydali se bojovat na Mistrovství Evropy. Místem konání se pro letošek stal koňský areál na okraji nádherného belgického městečka Bruggy a datum bylo nezvykle určeno již na konec května, což se jako výhoda či kdovíjak dobrá volba neprokázalo. Důvodem pro brzké datum byl státní svátek, který se v těchto dnech v Belgii slaví, což přišlo pořadatelům a dalším belgickým družstvům vhod. M: A taky prý to, že na konci května nebývá takové horko jako v létě… no, počasí bylo jiného názoru. Tím, že pro česká družstva to byl teprve druhý turnaj sezóny a přihláška se vstupními časy se vlastně posílala ještě před začátkem sezóny, bylo to náročnější jak pro psovody, kteří se ještě nestačili seběhat po zimní pauze, tak i pro některé psy, a to zejména pro psy nováčky. My jsme v každém družstvu měli aspoň jednoho letošního nováčka, pro kterého to byl teprve druhý turnaj v životě, a navíc jsme tradičně vyjeli se smíšenými družstvy, takže jak to vlastně všechno dopadne, se asi nikdo předem neodvažoval tipovat.
Už úvod napovídá, že skládání psů do družstev byl opět oříšek a dalo nám to celkem zabrat M: no to teda!!!, nakonec se ale po všech domluvách, přesunech a koumání podařilo do Belgie poskládat celá tři družstva, která vyrazila bojovat s už tradičními „evropáckými“ názvy HT Mix 1, HT Mix 2 a HT Mix 3.
Jedničky reprezentovali prágovští Dino a Cayenne, z Huri to byl Lex a nováček Choose a doplněni byli Abby s Oldou, který se s námi M: se svým mladším psem Jezinkou představil už loni, a nakonec bordervipetkou Leen a Pepíkem z Maďarska, který už má s běháním za Hop Tropy taky svoje zkušenosti 🙂 .
Dvojky vyrazily bojovat v hurikáno-pantero-nimbusí sestavě Deevee, Uta, Jackie, Liam, Eliška a jako posilu k sobě vzali Oldovu druhou, nám již známou, fenku Jezinku.
Trojky původně měly vyrazit v sestavě Shelby, Ruby, Grimm, Casim, Fler a PRT Bourák s Julčou, vypůjčenou z Dragonů, na poslední chvíli však mladou Flérku vystřídala kříženka Sheera, která si se mnou zaběhala už loni v Anglii a panička byla tak hodná a poskytla mi ji i letos.
Formát závodu byl letos stejný jako loni, tedy v pátek čekal všechny týmy Speed Trial a podle zaběhnutých pátečních časů byla družstva poté zařazena do finálních divizí pro DE, které byly na programu v sobotu a v neděli. Na místě jsme se všichni sešli už ve čtvrtek, hlavní posádka s transitem M: ne ne, letos s Fiatem Ducato 🙂 dorazila na místo již v ranních hodinách a společně s posádkou Chalupníčků nám rozbili základní tábor na určeném místě. M: na ten zbytek zůstal už jen úkol pořádně přikolíkovat Colemany. I když jsme hlásili rozměry s dostatečnou rezervou, přesto náš prostor nebyl kdovíjak veliký M: to mi povídej!!! Mě málem kleplo, když jsem viděla ten malý vyhrazený obdélník, a to jsem ty objednávané metry předem konzultovala s velezkušeným cestovatelem Zbyňkem Ch. a ještě je o něco navýšila! a na nás, poslední dorazivší posádku, už zbylo opravdu jen to jedno určené místo navíc M: máte jezdit včas, a ne když už je všechno hotovo – pak byste nemuseli spát přímo u kadibudek 🙂 , takže oproti komfortu z loňského rozlehlého areálu se letošní zázemí mohlo rovnat průměru z let minulých. Co ale na areálu bylo připravené perfektně, bylo zázemí okolo stánků s občerstvením, kde vyrostla v podstatě taková fun vesnička s místy k sezení, krytými party stany, posezením z palet a pestré nabídky stánků s jídlem po celý den, což celou atmosféru mistrovství příjemně dokreslovalo. M: jo, tohle se jim fakt povedlo. Po pořadatelské stránce opět vládl lehký chaos, kdy se každé ráno na meetingy čekalo klidně i hodinu a obecně časový harmonogram nebyl tak úplně dodržován podle plánu, ale to, že na zahraničních turnajích prostě nevládne taková disciplína, jako na těch českých už jsme zvyklí, a tak nás to příliš nepřekvapuje. M: no mě to teda překvapí pokaždé 🙂 .
Ještě ve čtvrtek večer nás čeká tradiční slavnostní zahájení s průvodem družstev. Každé družstvo bylo předem pověřeno, aby si zvolilo nějakou písničku M: tzv. club song), která při slavnostním kolečku bude družstvu hrát, což také vůbec nebyl špatný nápad. Nám písničku vybrala Míla M: co jí taky zbývalo, když jste nikdo nepřišel s žádnými nápady?, a vybrala skvěle, dokonce až tak, že jsme jim naším songem zavařili repráky 🙂 . M: jo jo, píseň „Zavolejte stráže“ z filmu Ať žijí duchové, která mi přišla svižná a tématicky příhodná („…zbláznilo se páže, prý chce dobít hrad“ docela dobře sedělo na naše ambice) způsobila několikaminutový výpadek ozvučení :-D.
Po vcelku svižném nástupu už kempíme v našem ležení, probíráme taktiky do příštích dnů, popíjíme, ale většina je po dlouhé noční cestě unavena a tak postupně odpadá do stanů. Na konec května ovšem panují dost vysoké, až letní teploty, a tak už ve čtvrtek stihneme dostatečně využít luxus v podobně pípy s chlazeným pivečkem, limonádou a také gril, což jsou výhody, které skýtá náš vypůjčený transit, ve kterém je letos hodně místa na takové vychytávky díky menší velikosti posádky.
Kromě občerstvovacího servisu ještě večer stihneme objevit kouzlo letošní tomboly, kde vyhrává každé číslo, a postupně se všichni nechají zlákat a odbíhají nakupovat lístky. Všichni se vesměs snažíme vyhrát nějakou z vystavených lahví s alkoholem, nakonec největší radost ale vzbudí jakési zelené čepičky, které se nacházejí ve většině výherních tašek, a které si nasazujeme na hlavu a přemítáme, k čemu přesně se takové pokrývky hlavy používají, než nám o něco později dojde, že se ve skutečnosti nejedná o čepičky na hlavu, nýbrž o ochranu proti dešti, patřící na sedla kol, ehm. Také vedeme anketu o dalším, často se vyskytujícím výherním předmětu ve tvaru růžového silikonového oválu, který v nás budí nedůvěřivé představy, ovšem stejně jako u předchozího předmětu je pravda nakonec o něco prozaičtější, a podivná pomůcka se ukazuje jako reproduktor na telefon. Toť vzorek toho nejzajímavějšího z mnoha jiných interesantních cen a my jsme moc rádi, že nám pořadatelé připravili takto kulturní vložku ve stylu pořadu Kufr, která u nás způsobila všeobecné veselí. M: docela by mě zajímalo, jestli se nad obsahem tomboly podobně bavili i v jiných klubech 😉 .
Páteční ráno už je ale opět ve znamení flyballu a my vyrážíme na ranní schůzku kapitánů, na kterou čekáme hodinu a dozvíme se na ní asi tři věty, které nám stejně mnoho nového nepoví, což dává znát, že belgická organizace nebude úplně precizní záležitost. M: Pepík-Maďar, který měl tu odvahu přihlásit se na toto ME jako hlavní rozhodčí, mi už v pátek po pár rozbězích, které posoudil, říkal, že se nesmírně těší na další turnaj v ČR, protože tam se mu rozhodně nemůže stát, že by se setkal s tolika nejasnostmi a problémy. Každopádně plán je jasný: M: zaběhnout nějaký slušný čas, ale zase ne úplně ten nejlepší možný, abychom si nechali nějakou rezervičku na druhý den. Nejprve si rychlostní zkoušku odběhají trojky, ihned poté budou na řadě dvojky na vedlejším parkuru a chvíli po nich teprve přijdou na řadu jedničky a do prvního rozběhu trojek máme minimálně dvě, tři hodiny času. Sestavy máme naplánované, zbytek osazenstva se pomalu probouzí k životu a chystáme vše potřebné k parkurům.
Jelikož vždy odběhá komplet celá divize naráz, jdou rozběhy relativně rychle za sebou, mezi dvěma našimi rozběhy je pauza třeba i jen jeden jediný rozběh, takže když přijdeme na řadu, není už čas ztrácet čas. Trojky mají z našich družstev nejvíce nesehrané sestavy a neseběhané psy, což se promítne i na výkonech, kdy náš nejlepší čas zvládneme zaběhnout až v jedné z našich pomalejších sestav a má hodnotu 20,90 s, což nás oproti nahlášenému času jistojistě posune směrem dolů, tudíž už po doběhání předpokládáme, že budeme běhat hned v sobotu. Trochu se bojíme, že poslední rozběh trojek se bude krýt s prvním rozběhem dvojek na vedlejším parkuru, tudíž mezi běhy probíhá velké stěhování národů, výměna psů a psovodů a vzniká trochu chaos, vše ale nakonec zvládnuto a na řadě jsou dvojky. Těm se daří lépe a jejich nejlepší čas je pěkných 18,40 s.
Jako poslední vyběhnou jedničky M: nejprve v té nejsehranější, byť ne nejrychlejší sestavě, a bohužel trefí šestnáctkový čas hned prvním během L. Hmmm… to jsme asi úplně nechtěli! Čistá sedmnáctka by stačila… I u nich je to v mnoha bězích spíše sehrávání, hlavně je potřeba vyzkoušet, jak zvládne závodní atmosféru a taky velkého cizího psa za sebou Choosík. Ten se nakonec ukáže jako frajer, jsou na něm vidět pěkné pokroky, a i když nešťastnou náhodou trochu rozhodí Leen, i tak si jedničky zaběhnou moc pěkný šestnáctkový čas (16,85 s).
První část mají naše družstva za sebou a na řadě už je jen počkat do večera, až se vše doběhá a až vyjde na světlo světa rozpis divizí na další dva závodní dny. S Péťou Liamkovou chodíme kontrolovat stav k hlavnímu pořadatelskému stanu a když zjistíme, že si jedničky zvládly zaběhnout osmý nejlepší čas napříč všemi družstvy, trošku nám to navodí obavy. Scénář z loňska se totiž opakuje – budeme čekat, zda skončíme na chvostu první divize, kde budeme běhat o čest nebo na čele divize druhé, kde bude reálnější šance na slušné umístění. M: pravda, vloni to bylo o chvostu 2. nebo začátku 3. divize, ale výkonnostně to bylo na stejno. Rozdělení na sebe nedá čekat tak dlouho a finální divize jsou na světě. Jedničky nakonec končí na první pozici v druhé divizi, takže doufáme, že umístění z loňska se nám podaří vylepšit. Dvojky si svým časem polepšily o jednu divizi a skončily v prostředku páté divize, což znamená, že obě rychlejší družstva budou soupeřit o stupínky až v neděli. Trojky se časem dostaly do divize dvanácté, a tak je čeká boj už v sobotu, žádný den tedy nebudeme mít volno na větší výlety.
Večer si opět zpestřujeme zábavou, hrajeme Kan Jam, popíjíme, povídáme si a těšíme se na pokračování závodění.
Sobota je tu a s ní přichází čas, aby trojky ukázaly, co umí a co v nich je J. Už při pátečním běhání se konečně začalo více řešit úmyslné podvádění družstev a bylo dáno, že aby byl čas pro DE platný, musí být součet střídaček nižší než vteřina. Někteří rozhodčí se na to opravdu snažili dbát, jiným to muselo být sice připomínáno, ale celkově vzato byl znát aspoň nějaký pokrok oproti létům minulým. Toto se přeneslo samozřejmě i do soboty a tak se trochu bojíme, abychom se v silnější sestavě náhodou neblížili k breakoutu nebo neměli příliš veliké střídačky.
První rozběh vyhráváme a postupujeme dál, sice jsme se nebrejkli, ovšem měli jsme to opravdu jen tak tak, povedlo se nám zaběhnout mezní čas divize J . Pokračujeme do dalšího rozběhu a daří se nám skvěle, vyhráváme totiž i ten, a tak už víme, že jsme nejhůř na třetím místě, paráda! Nálada je výborná a i když panují vysoké teploty a pro psíky není klima úplně nejlepší, těšíme se i na dalšího soupeře. Tím je sice tým, který běhá rychleji a nestačíme na něj, ovšem jak se ukáže, běhá rychle až moc M: čistý čas 18,61 s v divizi, kde je mezní čas 20,20 s – ?!? Někde se stala chyba…, a tak sice časově nevyhráváme, ale body jdou na naše konto právě kvůli příliš velkým střídačkám soupeře. To znamená jen jedno – jdeme do finále! První den, první naše družstvo a běžíme o titul! S námi se navíc z Čechů dostali do finále své divize i Flyvaryors, takže zatím o dobrou náladu nouze není.
Horko nás sice celkem omezuje, ale naštěstí máme mezi běháním celkem velké pauzy, a tak stíháme my a hlavně i psíci trochu regenerovat. M: jen Nikol, která s Ruby běhá všechny rozběhy, má na mále, aby nezkolabovala.
Finále jsou tu a jdeme na věc i my. Běháme, co to jde, děláme to napínavé, ale za stavu 2-2 se štěstí nepřikloní k nám a tak prohráváme. Jelikož jsme do finále postoupili jako neporažení, musíme absolvovat ještě finále opakované. Pejsci toho mají už dost, ale ještě my se samozřejmě nevzdáváme M: a necháváme běžet ty dva, kteří v prvním finále stáli, aby si také užili tu atmosféru. Bohužel soupeřům nakonec podléháme i podruhé, náladu nám to ale nekazí, všichni se naopak radujeme ze skvělého stříbrného místa! Velká pochvala patří hlavně Ruby a Sheeře, které to odběhaly úplně všechno a bojovaly jako lvice.
Po doběhání se část výpravy rozhodne vyrazit k nedalekému moři na koupačku a i když nás mnoho lidí varuje, jak je moře studené, my všichni si ho po perném dni nemůžeme vynachválit a ve velkých vlnách a foukajícím větru se vyřádíme až až.
Po příjezdu do areálu se dozvídáme, že ceremoniál byl stanovený o hodinu dříve a tak z aut vyskakujeme téměř na vyhlášení. A vyhlášení si užíváme jak na podiu, tak ve slavení pokračujeme i při večerní partičce Kan Jamu a tradičním popíjení.
Nedělní ráno slibuje nižší teploty než v předchozích dnech, ale z toho nakonec příliš není. Na schůzku už ráno nečekáme hodinu, ale asi jen čtyřicet minut a můžeme se připravovat na poslední den soupeření. Šest nejlepších divizí a v nich dvě naše družstva. M: hrome, to zní dobře… to mi doteď nedocvaklo, jak dobře jsme si vedli! 🙂
Jako první začínají dvojky, kterým se ale první rozběh nevydaří M: přestože se jim povedlo zaběhnout i úžasných 17,99 s, a padají do oprav, druhý rozběh ale vyhrát zvládnou a pokračují. Na řadu jdou už také jedničky, ty ale bohužel padají do oprav stejně, jako dvojky před nimi. M: bohužel se potvrzují moje obavy, že obě divize budou velmi těžké a že pomalejší časy některých našich soupeřů v první části turnaje byly jen taktika. A jedničkám se navíc ani za nic nedaří zaběhnout nějakou tu šestnáctku…
Začíná koumání a přemýšlení o sestavách a všem možném, už si nemůžeme dovolit prohru a tak vymýšlíme co nejlepší taktiku.
Jedničky svůj úkol zvládají a postupují dál, bohužel se ale v pavoukovi setkáváme s maďarskými Claw Beast, tedy s Pepíkovým domovským družstvem, kde běhá se svým druhým psem. To bohužel znamená, že se budeme muset obejít bez Pepíkovy Leen, momentálně našeho nejrychlejšího psa. M: Pepík je z toho viditelně špatný a nakonec se rozhodne, že v tomto rozběhu nepoběží ani s jedním svým psem, aby neuškodil nám ani svému družstvu. Milé gesto!
Jako první jdou do boje dvojky, ve vyrovnaném souboji vycházejí ale jako vítězové soupeři a tak dvojky svojí cestu končí na pátém místě z osmi týmů v divizi. Což je sice škoda, ale rozhodně se nemají za co stydět, protože výkony předváděly krásné, dokonce se svým nejlepším časem dostali i pod osmnáctisekundovou hranici.
Jedničky vyráží odhodlaně na Pepíkovce, souboj je to taktéž o prsa, ale nakonec se ani jedničkám nepodaří prolomit tu hranici třetího místa a končí těsně pod bednou, tedy na bramborovém místě. M: Pepík pak přišel s myšlenkou, že už nikdy nebudeme chtít, aby za nás běhal, protože to vždycky skončí čtvrtým místem. Ano, s tím umístěním má pravdu – pomohl nám totiž ke 4. místu v 1. divizi na ME 2015, stále ještě nejlepšímu umístění českého družstva na ME. To mu fakt vyčítat nebudeme 🙂 a kdykoliv to půjde, rádi ho zase angažujeme.
Ani jedni z nedělních bojovníků tedy už nedokázali dostihnout naše prcky z trojek, ale rozhodně všem patří velká pochvala, všechna družstva bojovala do poslední chvíle, běhala vyrovnaně, s horkem se poprala statečně a působila, jako kdyby spolu běhala déle, než jen pár tréninků před turnajem 🙂 . M: jo jo, myslím, že na sebe můžeme být všichni hrdí, protože jsme běhali fakt moc pěkně a vyrovnaně. Jako by to ani nebyly totálně zmixovaná družstva!
Protože dnes běhala naše družstva dvě a lidí jsme neměli nazbyt, měli jsme všichni plno práce a tak nám s vypadnutím aspoň odpadla starost o běhání, a tudíž jsme si mohli konečně chvíli odpočinout a na závěr se v klidu pokochat i opakovaným finále první divize, kterou nakonec ovládli polští Fractal International Affair, kteří letos letí obrovsky kupředu.
Nakonec jsme ještě absolvovali (tedy ta hrstka statečných, která se nevzdala ani po skoro dvouhodinovém čekání J) vyhlášení a oficiální ukončení turnaje a nás čekal poslední večer v našem ležení. M: ehm… dvouhodinovém čekání na to, až skončí schůzka country representativů, které jsem se také účastnila, a bude moci začít ceremoniál.
Po vyhlášení se konečně našel čas a vyrazili jsme na procházku po Bruggách, které měly v zapadajícím slunci snad ještě větší kouzlo než obvykle. Cestou se bohužel nepodařilo zakotvit v nějaké hospůdce na občerstvení s pivečkem, aspoň ty vyhlášené vafle jsme ale někteří pokořili! M: a byly naprosto super!
Po návratu do kempu už na většinu dopadla únava a tak trošku nostalgie (a taky smutek z nedostatku točeného piva, které jsme vypili už o den dříve J ) a tak úplně poslední věc, která nás před pondělním definitivním skončením letošního mistrovství čekala, byla už jen ranní tradiční společná fotka všech hoptropích reprezentantů. Po ní se už jen dobalilo to, co zbylo z našeho tábořiště, nastalo loučení a děkování a pomalu jsme se začali trousit pryč, za námi už jen Julča, stále sedící ve své židličce M: a čekající, až ji odvezou Rebelové, za které také běhala, a zážitky, bohatší zase o jednu další Evropu.
Příští rok měl být původně smělým plánem, po dlouhé době se konajícím na našem území, což se ale kvůli jistým komplikacím posouvá dál, takže kam se podíváme za rok je zatím ve hvězdách, ale snad nebudeme chybět a i příště budeme opět u toho 🙂 . M: zatím se mluví o Německu nebo Maďarsku… uvidíme!
Andy (a kecala jí do toho Míla)